MŮJ SOUBOJ S BANKOMATEM
Když jsem psala včera ten odlehčenej páteční fejeton tak
vůbec nevím, jak mi mohla vypadnout takhle historka. To jen abyste věděli, že
tenhle blog píše opravdová umělkyně J:
Když jsem psala včera ten odlehčenej páteční fejeton tak
vůbec nevím, jak mi mohla vypadnout takhle historka. To jen abyste věděli, že
tenhle blog píše opravdová umělkyně J:
Nedávno jsem šla jedním z těch zapeklitých obchodních
center, kde mám co dělat, abych našla východ. Lidí jak v mraveništi.
Šílenej vzduch, ve kterým trpíte, i když nemáte zrovna kocovinu.
Tak jo. Pustila jsem se do opravdovýho psaní. Už jsem to tu avizovala asi před měsícem, že mám chuť napsat něco neautobiografickýho...něco, co by mohlo oslovit ostatní. No a tak to se uvidí, jestli to dovedu...protože je docela možný, že postupně zjistím, jak to neumím, seknu s tím.... A pak dostanu depku a vy si tady o ní budete muset číst:-)...
Často mi píšete do zpráv, kde na to všechno beru sílu? Jak si můžu po tom všem, čím jsem si prošla a při tom všem co se děje pořád udržovat optimismus.
Někdy se to tak všechno sejde, že vznikne týden, ve kterém proběhne od A až do Z snad celá emocionální škála. Možná to bude jen tím, že život opravdu používám hodně a pořád někde lítám. O to víc toho zažívám.
Týden začal dobře. Ačkoli pondělky byly po dlouhý roky moje Achillova pata, tak najednou nejsou, protože mám...
Když se se minulou sobotu ráno vzbudila
v nechutných 6:20 a došlo mi, že jsem si nějak zapomněla dobalit batoh a
tak jsem v panice posbírala pár věcí, který jsem považovala za důležité a vyrazila
jsem na tramvaj, protože v 8:07 mi jel vlak z hlavního nádraží. Celý
ráno bylo takový zmatený, protože jsem se zmatená probudila, takže prostě...
Klasická fotka z čekárny, a opět nechybí vaše a moje
oblíbené díry na kolenech :-D Ale dneska bylo čekání ultra
rychlý. Na imunologii kam chodím, jsem vždycky vyřízená v cuku letu.
Mám za sebou několik týdnů plných všeho. Zejména sebepoznání. Podařilo se mi dát tělo zpět do rovnováhy. Stálo to hodně úsilí. Několik hodin opět v čekárnách a mraky hodin v přírodě.
Tak prožili jste to se mnou přesně před rokem. Hlasování v anketě Blogerka roku už se rozjelo a já vím, že kdo mi bude chtít dát hlas ten mi ho dá a kdo ne tak nedá. Takže víte co? Nechám to na vás:-D Snad to nevyzní blbě, ale už jsme to tu probírali hodněkrát co je pro nás opravdu důležité....
Skutečné příběhy. To jsou ty, které nás inspirují, protože se doopravdy staly.
Znáte ten můj a přečetli jste si zajisté i další, ať už zde na mém blogu, nebo kdekoliv jinde.
Pohled pacienta na onkologickou léčbu a jeho sdílení může pomoci ostatním - byť už tím, že ví, co ho čeká, anebo pocitem, že v tom není sám....