KVĚTEN BYL PUNK

Květen byl punk. Ale takhle jsem to chtěla. Měla jsem pocit, že to musím vzít víc do svých rukou a všechny aktivity si ohlídat. Mám pocit, že se to hodně vyplatilo. Není nad vlastní intuici. Opravdu!
Nemám ráda přísliby, sliby, kecíčky. Mám ráda akci. Pokud něco řeknu, tak to fakt udělám. Pokud něco chci, tak za tím prostě jdu. Pokud něco nechci, tak na to kašlu, nezájem, nedělám, neřeším, nechte mě s tím bejt. Prostě tak.
Byla jsem tento měsíc na hodně místech a potkala jsem hodně lidí. Hodně jsem mluvila a hodně jsem poslouchala. Měla jsem možnost si zase uvědomit další věci v mé kebuli, které byly doposud zasunuté. Naučila jsem se zase o něco více respektovat. Naučila jsem se zase o něco více říkat to, co se mi nelíbí. Naučila jsem se bát se míň. Čehokoliv. Došlo mi, že si vážně každý neseme na zádech či na hrudi ten svůj batůžek osudu a řešíme si, co do něj dáme a co z něj vyhodíme. Přirozeně se nervujeme, zablokováváme, a chceme hledat cesty jak z toho ven. To je cajk. Důležité je, že to tak chceme. Chceme z toho ven. Hledáme cesty, naděje, řešení pro to, aby nám bylo dobře.
Chci být šťastná, spokojená a naplněná. Takovej kvalitní hattrick prostě chci no. Když to tak nebude, budu strádat. Vím to. A tak si to štráduju tou cestou osudu a dělám všechno, jak cítím, sázím nejvíc na tu intuici, nechávám jí na sebe působit a podle toho konám. Zjistila jsem, že je na světě pořád ještě hodně dobrých lidí. Lidí, kteří toho mají za sebou vážně hodně, i hodně zlýho a proto jsou dobrý. Nepřevzali ty těžký vzorce, nezdegenerovali je, aby dojebali další lidi. Stopnuli tenhle tok patologický energie a dávají lásku a obětí. Fakt se to děje.
Ve mně se toho děje teď vážně hodně. Rezonuju, vnímám, poslouchám a mluvím. Mluvení si můžete dopředu připravit, ale není nad to mluvit spatra. To vás pak teprve vede intuice a vnitřní hlas. Tohle powerpoint prostě neumí. Co mu dáte, takový bude. Je to jen sluha. Ale sluha nezná vaše myšlenky, pocity, papír snese všechno, ale slovo musí mít váhu a intonaci. Musí rezonovat a vetřít se pod kůži. Musíte vlastní prezentací zaujmout, zanechat, nejlépe inspirovat tak, že se na vás pak všichni sesypou. Sluha neumí improvizovat podle vašich představ. Sluha dělá, co mu řeknete a pořád to nebude dostatečné, protože vy byste to udělali líp. Sluha vás zkazí, protože vy ho začnete deptat v tom horším případě ho začnete i nenávidět.
Zjistila jsem, že se o sebe stále musím starat sama. Svěřit své nadšení někomu můžete, ale nesmíte čekat, že to bude fungovat. Beru své sny jako právě narozené miminko, o které se bojím. Nadšení neznamená, že se něco stane přesně tak, jak to automaticky berete ty. Nadšení je fajn. Nadšení jsou představy, zápal, zanícení. Důležité je nezaseknout se v této fázi a nechat dál rozběhnout intuici, selský rozum a pak už to jede. Je to dřina.
Jsem šikovná. Naštěstí. A poradila jsem si. A to, že jsem u toho zvládla ještě dvě besedy mimo Prahu jen už jen důkazem, že dělám, co mě baví. Baví mě chodit mezi lidi, inspirovat je a inspirovat se jimi. To všechno se v květnu stalo. Nejvíc duchovního potenciálu dostane člověk mezi lidma. Nebyli jsme stvořeni k samotě.