Blog 2016

Blog jsem založila 11.dubna 2016. V této sekci naleznete všechny články z období roku 2015 a 2016 (časové roviny se prolínají) a zejména informace o tom, jak má nemoc začala, jak probíhala a co vše mě čekalo po úspěšně zakončené léčba...no nic hezkého.
I přesto vás bude čtení "bavit". Pokud právě bojujete s rakovinou, klidně se začtěte, a  i když budete mít pocit, že čtení musíte přerušit, nebojte se k němu vrátit, zkuste to "vydržet". Pomůže vám to, motivuje a dodá sílu ve vaší cestě.
Pokud se však nacházíte v akutním stavu deprese, úzkosti, nebo velkého zármutku (ztráta blízkého člověka), doporučuji odložit čtení na vhodnější okamžik.

KRIZE JAKO ŠANCE
Právě v krizích dokážou lidé vyvinout mimořádnou sílu, to ukázal americko-izraelský sociolog Aaron Antonovsky. Koncem 70.let vyšetřoval židovské ženy, které byly vězněny v koncentračních táborech. Výsledek: třetina ze 300 bývalých vězeňkyň zůstala navzdory špatným životním podmínkám duševně a tělesně zdravá a dosáhla většinou...

Nějak mi toto léto uteklo. Mohlo by mi to být jedno, stejně nemám prázdniny, ale tak nějak je to léto určitým mezníkem každého roku, na který se strašně těším, protože mám ráda sluníčko a teplo. Jakmile se srpen přehoupne do druhé půlky tak mám v břiše motýlky a pocit, že jdu zase do školy. Tohle léto bylo jednoznačně nejdivnější...

Šťastná jako blecha😉😊😎.To je můj současný stav. Protože výsledky CT mně dopadly excelentně !!!! Odškrtávám si tedy ten první rok od léčby a beru ho za kladně vyřízený :-)))) Díky moc za dnešní podporu při čekání (jo nakonec jsem byla mile překvapena i tím, že dnes pouhé dvě hodinky v čekárně😉).

Třikrát do týdne tu skáču při jedné proceduře jako splašená lázeňská veverka.
Jedná se o Priessnitzovu pololázeň. Tato procedura by byla celkem
příjemná, ale končí tak, že vás lázeňská polévá studenou vodou z hadice.
Masakr. Nicméně čím více těchto procedur jsem dostala, tím více jsem si
na studenou vodu zvykla a zapřísáhla se, že to budu...

V pátek tu vítr doslova lámal stromy a bylo tudíž nebezpečno chodit do
lesa, tak jsem tajně doufala, že se počasí umoudří a vše si vynahradím
o víkendu.
A někdy to doufání prostě vyjde.
V sobotu jsem žádné procedury rozepsané neměla. Seznámila jsem se tu
s dvěma sympatickýma dámama, které ke mně věkově pasují a vymyslely...

Ráno jsem se vzbudila zmlácená jako pes, a to jsem spala docela dlouho.
Nohy bolí. Denně tu zatím dávám v průměru 16 km - kombinace chůze
a běh. Konečně jsem odbourala syndrom první noci a v pohodě usínám
v deset. Neurol už zapadl do útrob zavazadel.
Dechové cvičení dopoledne před hotelem bylo příjemné. Slunce konečně

"Chčije a chčije," jak by řekl děda Komárek.
Počasí se tu mění snad každou půl hodinu, jen co je pravda. No jo,
hory!
Ráno tu svítilo sluníčko jako o život. Všichni se vyletnili. Hned po snídani
byl nácvik na techniku Nordic Walking. Techniku jsme pochopili hned a cvičili
jsme to na plácku před budovou jako o život. Jen jedna paní o tom tak...

Za pár týdnů to bude přesně rok, co jsem se uzdravila. Napsala jsem otevřenou
zpověď o tom, jaké to je onemocnět zákeřnou nemocí. Jaké to je cítit
blízkost smrti a strach z ní. Jaké to je nebýt připraven na to zemřít. A taky
jaké to je projít si velmi náročnou léčbou.
Stejně si ale nejvíc pamatuji začátek. Den, kdy mě hospitalizovali a taky...

Milý Jiří,
ano, ano, už teď vím, že mě chceš zabít. A sice za to, že si tu začínáš číst
první řádky a úplně vidím, jak ti vstávají vlasy na hlavě z hrůzy, co se tu
o sobě zase dočteš.
Ale nemusíš mít strach. Já ti jen chci právě sem napsat tenhle "dopis"
a věřím, že i když je věnovaný tobě, tak zasáhne i mnoho jiných lidských...

© 2017 Deník raka. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky