Blog 2017

To, že se člověk uzdraví ještě (bohužel) neznamená, že už nikdy nebude mít strach z toho, že se nemoc vrátí. Život v remisi je na doživotí a proto pomyslný červík občas navštíví kebuli a hlodá. V článcích z roku 2017 je to nejednou zachyceno. Ale také je tam zachycena síla a vůle jít dál a nevzdávat se. Dělat důležitá rozhodnutí a čím dál více žít život po svém a dle svých představ....
Vybrala jsem jen ty nejdůležitější články. Na Facebookové stránce bylo samozřejmě více příspěvků, ale spíše takové momentky, které zůstanou už jen na facebooku a instagramu

 

OKAMŽIK

30.12.2017

Dost často pozoruju oblohu. A toho dne byla naprosto
úchvatná. Dole jako by hořela a nahoře byla protkaná čárami letadel,
z toho jedna vypadala jako lidská páteř. Tu protínaly další, slabší čáry a
dohromady vykouzlily křižovatky - jednoduché, dokonale propojené, tak že
vytvořily několik útvarů, přitom byly vlastně tak ledabyle roztahané. Přesně
tak,...

Po menší běžecké pauze jsem dneska opět vyrazila. Běželo se báječně do doby než mě předběhnul divočák.😂
#nastestiziju #runforestrun

VÁNOCE 2017

21.12.2017

Letos mám ty Vánoce vážně docela na háku, takže o tom nemusím psát. Jen si pamatuji, že jsem si minulý rok sama sobě psala dopis, takový motivační. Napíšu si ho i letos, ale už vám ho nedám přečíst. Jen si sami sobě taky napište něco překnýho a neukazujte to nikomu.
Jsem neuvěřitelných 844 dní v remisi. Normálně...

Vojta už je neuvěřitelně na nervy z Vánoc. Každý den mi volá do práce kdy už přijdu, jakobych tím dřívějším odchodem snad urychlila příchod Štědrého dne :-) Načež pravil:
"Mami, bouchni mě něčím v sobotu do hlavy, abych to zaspal a probudil se až v neděli. Protože já jinak neusnu."
Ten kluk je vyloženě zralej na Lexaurin :-))))...

Všude je teď něco vánočního, ale na mě nedávno vykoukla fotka z léta 2015. Toho času v srpnu panovaly v Praze šílený vedra. Byla jsem po páté chemce a doslova na umření. Vysvobodil mne z toho čtyř denní výlet do Amsterodamu. Tam bylo pouhých 20 stupňů. I tak to byl výlet nad moje síly, ale zvládla jsem to. Asi tak...

Dobré ráno, tak já už Žena a život mám, vykoupila jsem jednu trafiku :-) Tak si ji pěkně prolistujte a zastavte se na stranách 64-70.
Hele, příběh o mně už znáte, takže ten si přečtou ti, co ho ještě neznají, ale seznámíte se s Petrou a Andreou. Jako klobouk dolů před nimi. Mimochodem, Petra má skvělý e-shop...

Od té doby, co se moje onkologické kontroly prodloužily ze tří měsíční frekvence na půl roční, se cítím výrazně svobodnější. Naposledy jsem byla na konci srpna a tak listopad by byl právě teď v kurzu a já bych se zase klepala strachy v té čekárně, louskala nazpaměť nějaký text, abych zabavila mozek, protože žádná kniha se nedá číst, protože...

Ještě tak před třema nebo čtyřma rokama jsem měla
v práci přezdívku Forrest Gump. To proto, že jsem se docela rozběhala a
běhala jsem skoro pořád a všude. Teda doufám, že ta přezdívka byla kvůli běhání
J))
První výběh byl ve stylu katastrofa. Vůbec jsem nemohla popadnout dech a
po pár metrech jsem musela jít. Možná je to tím, že každej začínající běžec...

© 2017 Deník raka. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky