:-)

Po obědě telefon. Synáček.
"Mami, mám tři jedničky, dvě dvojky a jednu trojku no. Můžu jít s kamarádkou ven?"
"No..."
"Tak dík tak ahoj."
"Počkej a v kolik přijdeš?"
"Asi v šest."

Po práci ještě na super místo zvané pošta, kde jsem vyseděla mládí. Přijdu domů a synáček má kamarádku v pokojíčku.
"Jé nazdar mami, ty jseš už doma jo?" A pak už tam slyším jenom samý hi hi hi.

"Mami, tak my jdeme ještě ven, jo?"

Tak jsem šla taky ještě ven no 🙂Běželo se dobře. Přijdu domů, synáček už píše úkoly. "Mami je to nějaký příštěstí minulé."
Hmm, to to dobře začíná, ani to neumí přečíst. Kouknu do sešitu a vidím zvěrstva. Vlci vyly; jeleni se pásly nebo muži stály.
"Musíš vždycky určit vzor. Všechno to máš v mužským rodě a ten vzor si k tomu musíš říct. Takže urči vzor u slova občané."
"Občané bez občanu jako hrad bez hradu."
Můj pohled mu stačí.
"Já si to prostě mami nepamatuju, mám krátkou paměť."

Koukám, že mě syn na zářijový závod docela slušně vytrénuje.
Tak hodně příštěstí při dalších úkolech!