11. ČERVNA 2017 - NĚKDY MÁM POCIT, ŽE UŽ NENÍ CO PSÁT...

Musím se přiznat, že jsem přemýšlela chvíli čím dalším blog naplnit. Nebo ho snad přestat psát? V nejlepším by se přeci mělo skončit. Řekla jsem už na sebe prakticky všechno. Přišly dny, kdy jsem měla pocit, že už nemám co uveřejnit…
Ale, asi pořád mám. Jsem druhým rokem v remisi. Moje příspěvky už budou čistě o tom, jaký je život po rakovině. Těšte se na fejetony, humorné historky, vážnější úvahy a na vše co mi život po nemoci přináší. Mým cílem je být i nadále inspirací pro ty z vás, kteří ve svém životním boji hledají nový náboj, motivaci a chuť žít dál i přes všechno co nás potkalo.
A asi nás toho ještě hodně potká. Deník raka budu tedy už psát čistě tady a teď. Nechám vás proplouvat se mnou tou nesnesitelnou lehkostí bytí:-)