14. SRPNA 2015

Budík ve 4:30 je přísný. Venku je ještě tma. Ale cítím se vyspalá. Tak
jo, tak je to skutečný, dneska prostě odletíme z tohohle horkýho pekla
a bude mi líp. Určitě.
Letiště. Necháme se odbavit. Muž si samozřejmě musí dát poslední
cigáro. Trpím. Už by se na to mohl vysrat.
Za chvíli poletíme, nemáme zase takovou časovou rezervu. Najdeme
si naší gate a za chvíli nastupujeme do letadla.
Syn si užívá start. Účinky kladného přetížení se mu evidentně líbí
a všechny nás to tlačí do sedačky. Off we go!!!