27. DUBEN 2017 - KDE JE ADÉL TAM JE ŽIVOT - část první

Aneb co se do knihy "nevešlo"...

Psala jsem tu nedávno, že mi dlouho nedošlo, jak je prima, že jsem vydala blog knižně – tedy zatím jeho část! To už jsem nějak slastně přechroupala a dneska mi už píšete, jak se knížka super čte a děkujete mi za ni. A já moc děkuji.
Ale víte, co mi dochází každý den? Jaký jsem měla štěstí na Adél. Kamarádku, která při mně stojí pořád. Všechny naše konverzace se do knihy nevešly. Psala jsem tehdy svoje vzpomínky rychle a věřím, že jsem sepsala všechno v takovém rozsahu, jak jsem chtěla.
Nedal se zastihnout den po dni. Každý den se mnou byla moje rodina. A prakticky každý den se zajímala Adél.

Hned jak se dozvěděla, že jsem onemocněla, tak naše konverzace nabíraly na obrátkách. Toto v knize není, ale je stále schováno u mě v archivu a v mém srdci.

Po návratu z nemocnice, konec dubna 2015:

„Ahoj Terezko, máš kolem sebe dobré lékaře?“
„Adélko, nedělej si vůbec starosti. Lékaře mám kolem sebe jen ty nejlepší, je o mě velmi dobře postaráno, děkuji.“
„Teď už jsi doma…?“
„Ano, už konečně doma.“

11.5.2015 20:42
(po odběru kostní dřeně, v místě se udělal zánět)

„Ahoj Terezko, máš doma něco na bolest....nebo i ledovat míst vpichu.“
„Jo jo svihla jsem si Ibalgin, trochu to zabírá. Teď mě ve čtvrtek čeká první chemo, to bude asi vostrý, ale neděsím se toho tak jako mnoha vyšetření, které mám už za sebou.“

„Terezko, dobrý na bolest a více čistý je Nimesil,kdyby jsi potřebovala zařídím.!!!Oni už i během chemoterapie dávájí proti nevolnosti.....kolik jich budeš mít..moc na Tebe myslím!!!!!“

„8 chemo, každá po 3 týdnech...“

„Jsi bojovnice!!!!!!“
„Děkuju.“

„Jak píšeš někdy je člověku na hovno vid.....“
„To jo... Všechno jsem zatím obrečela a obrečím. Pomáhá mi to načerpat novou sílu. Obrečím i vlasy. Ale což, nesmím co vzdát!“

„Slzy jsou někdy potřeba.....chááápuuu....mě jeto i za Tebe líto..vše bude dobrý!!!Bude léto, stejně lepší kratší setřih(pokus o vtip).Mám kolem sebe ženy ,které se na chvilku vzdaly vlasů a pak jim narostly ještě krásnější!!!Neboj se nic.....pak budeš u kadeřníka stále.....
Můžeš spát,máš nějaké antidepresiva.....?“
„Nemam antidepresiva, nechci je. Občas spím dobře, občas ne. Mám na to zatím čas.“ (taky pokus o vtip)
„Jasná věc!!!!“

12.5.2015 19:35

„Ahoj Terezko. Dnes jsem mluvila s dobrou internistkou...a říkala jsem o Tvem onemocnění a říkala, že mela 2 slecny stejne onemocnění a vse zvladly....jako Ty to zvládneš.“

„Adélko, já vím, můj lékař to také vidí optimisticky. Jen je každý nádor jiný. Musí to klapnout, jinak…jinak se snad poseru.“

„Neboj!!!!“

14.5.2015 19:18

„Ahoj Terezko....jak je po chemo.....?“
15.5.2015 8:35
„Bylo to jako dojezd na pervitinu...“

24.5.2015 18:20
(Adél reaguje na můj příspěvek na facebooku)

„Ahoj Terezko,co Ti delaly na chirurgii?“
„V místě vpichu po trepanobiopsii se mi udělal absces…došlo až na skalpílek a antibiotika. Se už poseru!“ :-)))

„Aha:-(....byly hodny...uz to nejhorší mas urcite vybrane...antibiotika mas na týden?“

„Hodny byly, ale bolelo to. Hlavně, že je to už na ústupu. Ta chemča mě tak rozhodila, že jsem náchylná asi ke kdejaké infekci. ATB mám do této středy.“

„ Jsi statečná!!!“ A další chemo máš už tento nebo příští týden?“

„Další mám 4.6.“

„Jsem s Tebou! !!!!!!!!“

„Ja to vím.“

„Kdyby jsi měla někdy náladu, třeba na kávu, čaj, džus, sodu, limo…zajdu ráda s Tebou.“
„Určitě, ozvu se s předstihem.“

„Terezko, jíte králíka?“
„Jíme.“
„Tak Ti nějakýho pošlu – bio z Vysočiny.“

NEMOCNÉ TĚLO POTŘEBUJE LÉKAŘE, NEMOCNÁ DUŠE PŘÍTELE