3. PROSINCE 2016

K napsání dnešního článku mě inspirovala Lucie, jedna z mých čtenářek. Zaujal jí můj rozhovor pro DVTV. Jelikož si prochází něčím podobným a ráda by se dozvěděla více o hlubším významu nemoci, protože se jí nedaří takové informace najít na mém blogu ani moc jinde, tak s chuťí do toho!
Ještě než byla zdravá, zajímala se hodně o duši a sebepoznání a pracovala na sobě v tomto „ezosměru“. Musím říct, že to co mi napsala, bylo asi tak stejné jako bych to napsala já.
I já jsem před onemocněním ráda věnovala čas sebepoznání. Absolvovala jsem dokonce dvě části kurzu Vnitřní dítě, abych přišla na příčiny některých mých myšlenek a dozvěděla se, proč mě trápí to a to atd a myslela jsem si, že se tam všechno automaticky zbavím. Všem odpustím a budu šťastná. Prostě jsem byla přesvědčená, že všechny křivdy, problémy a srágory jsem nechala na TOM kurzu a moje nitro bylo vyčištěné a já jsem byla najednou vyrovnaný člověk. Ale to jsem se sakra spletla.
Naopak mi toto vše obrovsky otevřelo všechny rány a já jsem po prvním kurzu skončila po pár měsících v nemocnici se zhnisaným břichem. Po dalším kurzu jsem si udělala ošklivý úraz. Na třetí kurz, který měl být nejvíce afirmační a měla jsem si vše v sobě vše uzavřít jsem nejela, protože jsem nechtěla.

A během čtyř let se moje tělo důsledkem vnitřních stresů a dlouhodobé nerovnováhy dostalo do takové nepohody, že po častých respiračních onemocněních a angínách mi v mezihrudí vyrostl agresivní zhoubný lymfom.

Samozřejmě, že IHNED, jak jsem se dozvěděla o tom, že mám v sobě nádor, projelo mi hlavou: Proč zrovna já? Napsala jsem na toto téma článek na mém blogu, ale už je to pár měsíců zpět – duben 2016. Přečíst zpětně si ho můžete zde: https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=216791112035475&id=206624769718776

Lucka by si přála, abych o tomto na blogu psala víc. O tom, jaká může být hluboká příčina nemoci.

Já se na mém blogu nechci vracet do minulosti a polemizovat o tom, proč mě rakovina postihla. Protože v mém případě vracet se zpět do minulosti znamená zadělat si na pěkný průser. Nechci se už vracet k destruktivním myšlenkám, které jsem si v sobě pěstovala. Přemýšlela jsem dlouho nad tím, proč jsem onemocněla a během toho přemýšlení jsem strašně trpěla. A to mohla být také příčina mých agresivních nálad, které se střídaly s plačtivostí nebo sebelítostí. To vše mnou během léčby mávalo několikrát za den.
Po léčbě jsem začala navštěvovat psychologa, kde jsem si konečně v sobě pár věcí ujasnila. Chodila jsem několik měsíců, ani jednou jsem nevynechala a pokaždé jsem odcházela o několik myšlenkových kil lehčí. Celá individuální terapie mne dovedla k tomu, že ze mě konečně odešel ten obrovský hněv a zloba, který jsem na Svět a na lidi měla.
Bylo to to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat. Svěřit se do péče odborníka.

Od té doby jsem na sobě udělala obrovský kus práce, ať už si říká kdo chce co chce. Tohle vím nejlépe já. A myslím, že pádný důkaz toho, že moje myšlenky už neuhání sebedestručním směrem je to, že jsem teď zdravá a zdravá prostě budu, protože už si neubližuju.
S čím trochu bojuji je, jsou lidé, kteří se mě snaží přesvědčit o tom, že si třeba málo věřím. Nemyslím si to. Protože tito lidé jsou vůči mně nepřiměřeně kritičtí a kladou nepřiměřené otázky, které vás donutí si na chvíli opravdu myslet: mám to správně nebo ne? A to i přesto, že mám vše pod kontrolou. A to se mi nelíbí. Do té doby než mi dojde, že je to jejich nejistota, a ne moje.

Ráda bych tu závěrem uvedla odborný článek „NEMOC JAKO ZESILOVAČ“ od J.Klimeše (Zdroj: Co je dobré vědět o maligním lymfomu; LYMFOM HELP). Je zaměřen přímo na lymfomy, ale myslím, že to nevadí. Odpověď tu mohou najít všichni, kterým tu takový typ informací chybí.

„Každá krizová situace funguje jako zesilovač našich sklonů – dobrých i špatných. Jestliže máte sklon k obviňování druhých či naopak k sebeobviňování, přebují při lymfomu tyto tendence nad jakoukoli rozumnou míru. Lymfom zesílí i dříve existující sklony k agresi či konzumaci alkoholu.
U sebeobviňujících se lidí bývá nebezpečná tendence HLEDAT PŘÍČINY CHOROBY V MINULOSTI – jako Boží trest, neočištěné karmy, následky nezřízeného života, hříchy mládí apod. U jiného člověka zesílí potřeba hledat v nemoci znamení. I toto je jen zesílení starých potřeb, které v člověku už dávno před chorobou doutnaly.
Samozřejmě hledání „smyslu choroby“ je NESMYSLNÉ, stejně jako nemá smysl se ptát, proč je nebe modré. Navíc nemoc nemusí být vysvětlitelná z minulosti a z našich životů, ale klidně můžeme její „smysl“ najít v budoucnosti, nebo bude přínosná pro jiné lidi a bezcenná pro nás. Možná jsem před lety onemocněl lymfomem, abych pro Vás dnes mohl napsat tento oddíl. Kdo ví?
TEDY POZOR. Hledání smyslu choroby je sice přirozený, ale přesto ne vždy užitečný sklon, protože lymfom může zesilovat naše sebedestruktivní sklony a pocit nejhlubší špatnosti. „Onemocněl jsem lymfomem, protože si stejně nic jiného nezasloužím.“ PROTO KDYŽ UŽ NEMŮŽETE ZABRZDIT SVÉ SKLONY K HLEDÁNÍ SMYSLU ONEMOCNĚNÍ, DOPORUČUJI, ABYSTE JEJ HLEDALI RADĚJI V BUDOUCNOSTI NEŽ V MINULOSTI A SPÍŠ V TOM, CO VAŠE NEMOC PŘINESE DRUHÝM, NEŽ NEUSTÁLE ROZEBÍRAT OTÁZKY VLASTNÍ STARÉ VINY.
Na druhou stranu nemoc jako každá velká událost je příležitostí a pobídkou udělat mnoho věcí, které byste jinak odsouvali či vůbec neměli možnost udělat. Například udobřit se s rodiči, napsat dlouho odkládanou knihu či paměti apod.“

Takže tak. Já už jsem knihu napsala, píšu blog a s rodiči jsem se také udobřila:-)
Pro mě nemoc byla a je VÝZVA. A už během nemoci jsem zjistila, že nejzákeřnější nemocí na světě je: VLASTNÍ MYŠLENKA. A tak pozor na ně a nenechte se jimi semlít. Jsou jako supi. Vezměte si z každé zdánlivě špatné zkušenosti jen to dobré. A nezapomeňte: Svět patří těm, co se neposerou.