BOHEMIAN RHAPSODY

Bohemian Rhapsody

Nevím proč, ale už ten název "Bohemian" mi evokuje, že je to vlastně NAŠE. Českej song, kterej vletěl do světa údivu všech, kteří nevěděli, jestli je to rock nebo opera. Ale já vnímám Queen spíše jako punk, zvláště od doby, co jsem shlédla ten film. Facebook, instagram...celej internet o tom básní už nějakou dobu, ale já se nerada vrhám do těch prvních vln, ráda si počkám, až to utichne a pak si jdu zaplavat do toho utichlého moře názorů, abych si mohla udělat svůj. Plavání bylo dokonalé. Můj mozek spustil signál očím, a byla to láska na první pohled.
Freddie!
Miluju ulítlý lidi a on se mi dostal pod kůži hned. Najednou všechny písničky, které znám, se mi přeložily do jiného jazyka...do toho, který umím slyšet ve svém věku. Najednou ten Freddie byl víc než celý Mercury. Najednou se mi zhmotnil a od té doby neposlouchám nic jiného než Queen, přitom je znám nazpaměť, ale teď je to jiný. Film bohužel nikdy nestihne zachytit tolik co kniha. Ale snažila jsem se v té filmové knize číst mezi řádky. Myslím, že to nikdy nedáte, když jste sami. Nikdy to nedáte bez přátel, pomyslných andělů....tedy lidí, kteří vám přijdou do cesty přesně v momentě, který nikdy nečekáte. Nikdy to nedáte bez parťáka. Musíte milovat, musíte cítit, musíte žít. Kdybych byla škarohlíd, řekla bych, že Freddie byl buzna se sněhem u nosu...sám si za to mohl....ale do prdele...já v tom viděla prostě něco jinýho! Ten chlap žil. Prostě žil...věděl, co chce, šel za tím, dostal jednou šanci hrát v kapele. A pak dostal druhou se k nim vrátit, když je zradil. Takhle se k vám zachová jenom rodina a skuteční přátelé. V životě děláme rozhodnutí a hodně z nich prostě lidem může ublížit. Odpuštění a vůle jít dál. Vždyť jsme tu jen jednou. Ten vesmír se z nás neposere.
Mercury!
Mohl se ufetovat a uchlastat, ale dal na hlas lásky svého života a vrátil se domů. Stihnul to všechno vrátit do starých kolejí a žít do poslední chvíle.
On mi zhmotnil to, co má smysl. Užít si to tu, dokud to jde. Nikdy nevíme, jakej bubák na nás vyskočí. Dal mi razítko přes razítko na to, co už dlouho vím. Proto pořád nechápu, proč si lidi něco závidí? Co si tu pořád závidíme? Každý tu máme prostě svoji roli, kterou jsme se rozhodli hrát. Všichni musíme jíst, spát, vylučovat. Nikdo nejsme nadčlověk. Vždyť i on házel kufry na letišti Heathrow. Ale šel za tím, co miloval. Byl to rebel. Nedal na to konzervativní a úzkoprsou notu svého otce a vymknul se mu z rukou. Přitom byl všemi doma milován a on to moc dobře věděl. Proto chodil ven. Jedině venku někoho potkáte. Doma na vás nikdo nezazvoní, aby vám řekl, že budete legenda. Musíte za tím jít a něco pro to udělat! Prosadit se, uspět, vystoupit před tolika lidma...bože...to chce koule....to je adrenalin. Jít s kůží na trh není prdel. Já ho tu nechci glorifikovat, ale ten film, je prostě skvělej, protože je to přesně tak, jak to prostě je. Před ty davy lidí chodí taky jenom lidi. Jen ten nepoměr...ale pořád jsme jenom lidi. I legenda je člověk.
Jak říkám, mohl se ufetovat, uchlastat...ale zvítězila pokora a přátelství a proto jsem tu do toho tak zabředla. Všechno ostatní vám připadá zbytečný.
Vůbec nechci nijak upozadit ostatní členy Queen, však jestli jste to viděli tak víte jak to bylo. Respekt k jejich přístupu a taky k tvorbě!!! Patřili k sobě, o tom žádná.

Stejně tak doporučuji film: Zrodila se hvězda. Lady Gaga. Pořád jsem jí vnímala jako novou Madonnu, ale ta na sebe strhávala pozornost všemi možnými skandálními způsoby, protože prostě nemá hlas, ale Lady Gaga? Nešťastná přezdívka a já o ní pořád měla představu, že je to total blbka snažící se šokovat, protože prostě druhá Madonna. Ale ten hlas???? Sakra...zatraceně dobrá...hodně, ale hodně dobrá. Můj mozek nestíhá takové dva filmy najednou. Obrovská inspirace ze dvou talentovaných lidí. Ten talent prostě musíte mít. Pak už si vás najdou. Hawk.