DETOX OVER

Mám za sebou několik týdnů plných všeho. Zejména sebepoznání. Podařilo se mi dát tělo zpět do rovnováhy. Stálo to hodně úsilí. Několik hodin opět v čekárnách a mraky hodin v přírodě.

A byla jsem taky hodně sama. Samota je kouzelná když s ní umíte zacházet správně.

To je to, co mě zachránilo. Měla jsem čas uvědomit si, co chci a co cítím - k sobě a k druhým. Za poslední týdny jsem měla převážně jen dobré dny, ale i tak přišly i ty divné. Ukáplo mi i hodně slz. Taky mě navštívily domněnky. Pořád nechápu, proč se vrací, když moc dobře vím, jak na mě nefungují. A jak příšerně se liší od reality. Takže je možná dobře, že mi občas přijdou do hlavy, protože pak mám srovnání. Srovnání toho jak věci vidím kolikrát nesmyslně (protože mě to asi baví - nevím) a jak skutečně opravdu nejsou. A realita mě začala bavit víc než ty domněnky. Takže jsou v čudu. Teda do doby, než přijdou další :-D

Mám pocit, že už příští týden začnu novou etapu života. Potkalo mě hodně změn a cítím, že to bude dobrý.

Na začátku tohoto roku jsem si řekla, že bude patřit jenom mě a mým snům. Chtěla jsem ho věnovat péči o sebe, rozhodnutím, riskům, už v lednu jsem cítila, že to bude zlomový rok. A vlastně jsem ani netušila, jak umím být důsledná. Dopadlo to přesně tak, jak jsem potřebovala.

Je konec října a já jsem to všechno zvládla. Zvládla jsem se rozhodnout, některé věci už definitivně uzavřít a na té křižovatce, kde jsem stála, až příliš dlouho jsem konečně vykročila nějakým směrem. Takovým, který cítím, že je pro mě ten správný.

Jediný co jsem nezvládla byl "boj" s pojišťovnou. To máte tak, když vám osobní bankéř vyzradí tajemství, že moje pojištění hypotéky se vztahuje i na pracovní neschopnost. Tak jsem si jak blbec vyběhala všechny možný potvrzení, stálo mě to peníze a výsledek? No, jasně, však už to tušíte - samozřejmě, že mi nárok na plnění neuznali. A víte proč? No protože přeci dle Všeobecných pojistných podmínek pro skupinové pojištění se pojištění na moji diagnózu nevztahuje. To je ale náhoda, že zrovna na tu mojí. Kdybych věděla, kterou si mám přesně vybrat tak to udělám. A tak litujou toho, že pro mě nemají příznivější zprávu. Miluju pojišťovny!!!

No, ale zpět k mojí rekonvalescenci. Nebylo to opravdu jednoduché. Bránilo mě v tom několik strachů. Strach o zdraví, strach z budoucnosti, strach jestli se rozhoduju správně, strach jestli to nakonec nějak neposeru. Ale rozhodla jsem se rozvázat si ty svázaný ruce sama, protože to za mě nikdo neudělá.

A tady jsem. Zjistila jsem už konečně jaký to je prožít pocit, že ať už se rozhodnu pro cokoliv, pro kohokoliv, za cokoliv, tak to bude vždy jenom správně. Nevím, proč mi to trvalo tak dlouho, ale důležitý je, že se výsledek dostavil.

Jsem ready. Ready na to jít dál. A pořád si jít za dalšími sny. Plnit si je každý den, protože každý den je život. Nežijeme jenom jednou, ale každý den. To jen jednou prostě umřeme.

Do té doby je pro mě důležitý každý okamžik kdy je mi dobře - se sebou, nebo s někým. A mně je dobře hlavně se sebou a tam to taky všechno začíná. Těším se na to, co bude dál.

Děkuji těm, kteří mi během posledních týdnů pomáhali - však vy víte kdo!

Hele, pro lidstvo je to, že jsem zase zpátky na trati asi nepodstatný, ale pro mě bude rok 2017 (a to ještě neskončil) opravdu nezapomenutelnej.

Každý by měl nejdřív začít u sebe. Teprve pak máte pocit, že můžete určité věci změnit.

Hlavně ať nás neopouští vnitřní síla.

Zachovejte mi přízeň :-)