JAK JÍST PŘI TERAPII RAKOVINY

JAK JÍST PŘI TERAPII RAKOVINY

Nestihla jsem ve svých deníkových zpovědích zachytit úplně všechno. Nedávno jsem si těch přes 200 stran přečetla znovu a napadlo mě vrátit se více k různým tématům.

Například k jídlu. Sami víte, že jsem se celou léčbou provařila. Byl to můj způsob autopsychoterapie a taky jsem na to měla více času. Pomáhalo mi to odpoutat svoji mysl od tehdejšího zoufalého stavu a můj svět byl v těchto chvílích úplně v pořádku.

Ale samozřejmě jsem se snažila si vařit dobré věci a správně jíst. Správná výživa je samozřejmě důležitá i během chemoterapie nebo ozařování. Zpočátku je nutné brát ohled na vedlejší účinky chemoterapie: nechutenství, změněné chuťové vjemy, záněty ústní sliznice, dráždění na zvracení, průjem nebo zácpa.

Rozhodně nedoporučuju pokoušet se zoptimalizovat výživu v tomto období ze dne na den. Já sama jsem naslouchala svému tělu, které mi dávalo jasné signály, co bych měla sníst. Nebyla to priorita dne zabývat se jídelníčkem, protože důležité bylo hlavně zvládnout chemoterapii jako takovou, aby nebyl důvod celý předepsaný harmonogram přerušit.

Spíše jsem se modlila, aby mi vyšly vždy dobře krevní testy a aby tam byla alespoň jedna bílá krvinka, protože jinak by se mohla léčba protáhnout a zkomplikovat.

Na co jsem vždycky hodně dbala, ale obzvláště během onkologické léčby byl pitný režim. Je naprosto nezbytné dostatečně pít, aby se tělo mohlo detoxikovat. Na kilogram tělesné hmotnosti by se prý mělo vypít nejméně 30 mililitrů tekutin (např. při váze 65 kg jsou to asi 2 litry). 65 kg už jsem neměla hodně dlouho, ale vypila jsem vždycky téměř 5 litrů za celý den. V horkých dnech samozřejmě víc.

V den chemoterapie a stejně tak v následujícím dni se musí tekutin pít obzvláště hodně. Vodu si tělo bere samozřejmě i z plodů, polévek a zeleniny.

Čeho se tedy opravdu každý obává, je zvracení. Tomu se dá dnes už účinně zabránit léky, protože nastane-li zvracení po chemoterapii tak může trvat i několik dní a tělo o vodu přijde. Byla to tehdy moje noční můra. Naštěstí se mi podařilo tělo vnímat velmi citlivě a vzít si patřičnou pilulku vždy zavčas kdy mi dávalo jasně najevo, že se blíží katastrofa.

Lék proti zvracení se pacientům vpravuje nitrožilně ještě před samotnou chemoterapií a na doma pak poslouží pilulky v případě potřeby. Nicméně si živě vzpomínám, že se mnou chodil do denní nemocnice kluk, který u toho zvracel celou dobu. Mohla za to jeho hlava. Podařilo se mu zvracet i přes léky na zvracení. Je to nepříjemné když kapete cytostatika a vedle vás někdo hodiny zvrací. Při každé vzpomínce na něj ve dnech po chemoterapiích se mi logicky chtělo zvracet taky a to hodně.

Nevolnost mě trápila velmi často. Přečetla jsem si na internetu, že hodně pomáhá zázvor. Zázvor jsem oloupala a nakrájela na kolečka a zalila vařící vodou. Během dne jsem pak upíjela. Pomohl také žaludeční nebo heřmánkový čaj. Ale pozor, jestli budete používat různé bylinné čajové směsi, ať tam není třezalka, kozlík lékařský, ženšen, třapatka nachová nebo chvojník. Ty mohou rušit účinky chemoterapie.

Při ranní nevolnosti bývalo někdy fajn žvýkat něco suchého, např. klasický rohlík dva dny starý, ale pozor ať není moc křupavý, mohli byste si zranit ústa, která bývají v této době náchylná na záněty, takže žádný knäckenbrot nebo tak. Hodně mi pomáhala vietnamská polévka Phó nebo jiný silný vývar.

V den chemoterapie mi vždycky strašně bodla na snídani vychlazená dětská přesnídávka. Do denní nemocnice jsem si nosila kyselé bonbóny, které jsem při kapání někdy cucala.

Co se mi opravdu neosvědčilo, byla tučná jídla. Už kvůli zvýšeným jaterním hodnotám jsem se jim vyhýbala a několik měsíců jsem neměla nic smaženého ani s větším množstvím oleje. (Tedy až na výjimku v Amsterodamu, kde jsem si dala ty jejich báječné vlámské hranolky s majonézou, chutnaly božsky, možná právě proto, že jsem měla tak dlouhou pauzu). VELKÝ TLUSTÝ NE PATŘÍ KÁVĚ. Měla jsem na ni nezřízenou chuť po chemoterapii a to mě velmi vytrestalo a poučilo. Opravdu nedoporučuji. Rovněž nedoporučuji nic nadýmavého. Sladká jídla po chemoterapii nevolnost ještě zhoršují. Ideálně několik dní po chemoterapii je vysadit cukry. Chutnalo mi jednoduše připravené maso, nebo saláty. Přešla jsem vlastně dlouhodobě na středomořskou stravu. Nejvíc jsem snědla ovoce a zeleniny na nejrůznější způsoby a taky ryb. Moje jaterní hodnoty se pak ustálily. Byly po celou dobu zvýšené, ale ne tolik jako po první chemoterapii, kdy mi doktor musel předepsat speciální vitamíny.

Vzhledem k tomu, že je žaludek po celou dobu léčby citlivý, jedla jsem malé porce třeba 5-6 denně.

A ještě malá odbočka k pachům. Protože si centrum zvracení v mozku rychle dokáže zapamatovat dráždivé látky a s nimi spojené obrazy a pachy, je důležité, aby tento začarovaný kruh především vůbec nevznikl. Zabrání tomu právě léky proti zvracení, ale ne zcela. Všechny pachy z jídla, které jsem cítila v den chemoterapie se pro mě staly naprosto odpornými už při samotné vzpomínce druhý den. Když muž připravoval např. kukuřici, kterou miluji, zprotivila se mi díky těmto vjemům natolik, že jsem ji dlouhé měsíce nemohla ani vidět. A tak to bylo s mnoha jinými potravinami.

Když to shrnu, tak jsem denně jedla nejméně čtyři porce zeleniny v té nejpestřejší skladbě,

Nejméně dvě porce ovoce různého druhu (bylo léto, takže nabídka byla veliká), chutnala mi rýže, tmavé pečivo, ořechy jsem oželela kvůli játrům, ale do jídel jsem přidávala hodně česnek, zázvor, kurkumu, později i chilli zhruba týden po chemoterapii. Zcela jsem vysadila jakékoliv uzeniny.

Na začátku nemoci jsem pila speciální výživové přípravky a jedla tmavou čokoládu.

Dávala jsem si hodně záležet, abych konzumovala přírodní a pokud možno málo průmyslově zpracované produkty. Zejména u mléčných výrobků je dobré zvážit jejich kvalitu. Ale hlavně jsem měla na jídlo čas a vychutnávala jsem si ho.

Celou dobu mě trápila zácpa. Ani bohatý pitný režim a vláknila nezabíraly, alespoň pár dní po chemoterapii. Když už mi nechutnala voda, pila jsem nealkoholické pivo.

Všude se doporučuje vyhýbat se syrovému masu a rybám (sushi). Tatarák jsem si nedala, ale sushi občas ano. Jak jsem psala na začátku, jedla jsem to, co si tělo žádalo. Možná jsem riskovala, ale taky plnila potřeby.

Nikdy jsem nenajela na žádný vyloženě protirakovinnový jídelníček. Vím, že existuje spousta knih, které o tom píšou. O tom, že určitými potravinami rakovinu ještě živíme. Třeba kyselé potraviny. Uzdravila jsem se i bez asketického přístupu k jídlu. Jak jsem psala na začátku, upravila jsem si dočasně jídelníček tak, aby mi co nejvíce vyhovoval. V době, kdy člověk prochází tak složitým a náročným obdobím je myslím nutné nepřikazovat si nic. Naprosto jsem se vyhnula jakémukoliv "MUSÍŠ". A proto jsem si žádnou z těch knih, které určují, co máte jíst, nekoupila. Třeba si jí jednou koupím. Nevím. Ale co se mi osvědčilo, bylo poslouchat sebe. Ono na tom něco bude.

A ukázku toho, jak jsem se rozmazlovala můžete vidět na fotkách pro inspiraci.