JE TO O ŠTĚSTÍ ...

Blog trochu zanedbávám. Vím to. Je to deník ne? Má na to právo být nepravidelný. Deník se píše, když je co a když je něco, co autora pálí. A v tom to má svištět! Jenže, jak to říct. O rakovině už psát nechci, mám už toho všeho prostě dost. To není rouhání. To je logický vývoj. V srpnu uplynou čtyři roky od poslední dávky aperolu do žíly a pražská beseda, která byla tak komorní, ale o to víc přínosná mne dovedla k mnoha zamyšlení. Protože jsme vážně besedovaly o všem možném. Ale hlavně o sobě samých. Bylo to nejvíc. A já jsem si vzpomněla na období, kdy jsem byla nemocná a jak mi mnozí lidi radili. Posílali mi nějaký kuchařky na odkyselení, spousta lidi mi tvrdilo, že rakovina je z jídla, antiperspirantů, svíček, který si pálíme v příjemném večeru. Najednou byli "všichni" přeborníky na rakovinu. A hlavně: Všechno je prý v hlavě! Pořád mi něco podsouvali. Vnímala jsem to tehdy jako plky, měla jsem za sebou takový masakr a vlastních starostí nad hlavu, že jsem to nevnímala do hloubky, ale celý mi to bylo divný.
Když je to se mnou tak, že o rakovině psát nechci tak mám alespoň akutní prosbu: Nikdy, ale prosím nikdy si o sobě nemyslete, že o rakovině něco víte. Pokud jste jí němeli, nevíte nic! Takže nesuďte a neraďte. Nikdy neříkejte lidem, kteří rakovinu maji, že si za to můžou sami, protože je to jen v hlavě! Nikdy, ale vážně nikdy, nepodsouvejte nikomu žádné rady a nikoho nepřesvědčujte o něčem, o čem nevíte nic. Tohle není vaše odpovědnost a jen čisté hazardování. Svěřte své blízké lékařům a odborníkům, sledujte je, to ano, vnímejte sled událostí. Máme dobré zdravotnictví, na kterém je pořád co zlepšovat. Mně naše zdravotnictví zachránilo život už několikrát. S pokorou musím říct, že byť mě bytostně sere systém, kterém jsem si musela projít, tak musím uznat, že jsem přežila jen díky lidem, kteří to prostě umí. Je to o štěstí. A jasný je hlavně to, že v tom nehledejte spravedlnost. Ta neexistuje. Život je punk. Těším se na to, že o rakovině přestane tolik mýtů a frází. Rakovina je nemoc, která vůbec netuší, že si tu o ní píšeme.