KAŽDÝ MÁ TO SVÉ PARADIGMA

Vím, jak mě za poslední dny vnímáte. Asi tak, že to možná až přeháním. Máte ze mě pocit, že jsem pořád někde a že chrtím. Že pořád něco organizuju, zvlášť ti, co mě mají i na instagramu. Zdání klame a není to úplně tak a navic čas je relativní :-) Aktivity posledních dní mě dělají opravdu spokojenou. A to proto, že setkávání se s lidmi, je prostě zajímavý projekt. Každé setkání - ať s vámi - čtenáři, nebo na konferencích, seznamování se s osudy...naslouchání, poslouchání, vnímavost....to vše je vždy přínos. Někdy se nad některými názory kroutím, ne vždy mi to totiž sedne, ale i to je důležité si uvědomit. Nechodím na místa kam chci pro nic za nic. Chci si něco odnést, chci tam něco zanechat. Květen je pro mě bohatý, o tom žádná. Ale já tu bohatost života a okamžiků prostě miluju. A nějak se to za poslední dobu vyrojilo. Vyrojilo se mraky příležitostí, mraky setkání, poznání, rozhovorů, článků, tak nějak jedu. Jedu proto, že mám teď hodně síly. Je mi dobře. Tak proč toho nevyužít? Je to o okamžicích. I ty můžou ovlivnit naše životy tak, že není dne ani hodiny. A co jsem stihla za květen navnímat? To, že svět je ještě stále v pořádku. A to, že každý si opravdu hledá svoji cestu. Každý máme to svoje paradigma a je jen na nás jak moc ho budeme měnit. Je zajímavé jak si myslíme, jak moc jsme obětmi všeho možného, ale nejsme. Vlastně...jsme obětí vlastní mysli. To je můj květnový postřeh. A taky mě baví pozorovat kolik lidí se s tím snaží něco dělat. A jak různými způsoby. Otevřela jsem se tento měsíc více tomu to respektovat. Ať k tomu každý dojde jak chce. I já jsem si musela poradit.
Květen mi dal hodně. Byť nás zklamal počasím, tak mě okouzlil příležitostmi. A pokaždé, kdy se stalo něco význameného tak na hodinách bylo 11:11. Tuto hodinu vídám často. A něco mi říká, že tolik jedniček je dobré znamení. Že to byl dobrej okamžik.
Víc nepotřebuju.

Rtěnku mám.