27. KVĚTNA 2017 - KDE JE ADÉL, TAM JE ŽIVOT - ČÁST 4

Většina výňatků mojí společné korespondence s Adél je z roku 2015 a prvního čtvrtletí 2016 dána do knihy.
Adél mi ukázala, co je to skutečný přátelství. Vracím se do doby před rokem…toto zatím leželo v mém archivu.
Měli jsme u s Adél za sebou pár menších mejdanů a jednoho večera to na nás stejně dolehlo…(A nejenom jednoho večera)

23. duben 2016 20:16
(Adél posílám svojí fotku s polibkem, protože má můj syn svátek)
„Největší pro Vojtu.“
„Ty mě vždycky odzbrojíš…Jsi nej…“
„Jen mám Terouši zase slzy….mám!!!“
„Zrovna jsem o Tobě dnes psala pro blog. Napsala jsem toho dneska docela dost a dostala jsem se do bodu, kdy jsem zjistila, že Tě mám…“

„Terez, a víš co mě sere??“

„Dávej, dávej…“

„Že jsem nebyla ještě blíž, když jsi byla nemocná…“

„Nene, tys chtěla já vím, jenže já jsem byla v takový bublině a mě vyhovovalo to jak to bylo. Bylo to tak dobře. Pro mě byl balzám když jsi napsala…tys byla můj přístav všech bolístek. Já jsem byla pořád tak unavená a nemožná…přijela bych za Tebou do práce, ale nebyla síla a nechtěla jsem další bacily…Adélko, prosím Tě hlavně Ty si nic nevyčítej. Ty jsi byla v té době moje obrovitánská opora.“

„Snad…uf…A věř mi, Terez, já bych Tě klidně umyla, postarala se o tebe v nemocnici…“

„O tom nepochybuju. Proto je mi s Tebou tak dobře. S tebou můžu být sama sebou.“

„Promiň. Já už to dnes pustila i na FB, že pravý přátelé jsou nejvíc….a mám jich málo.“

„Dobrých přátel je vždycky málo. Lepší mít pár dobrých přátel než mraky přátel, který jsou ve skutečnosti lidský m…dky.“

„Yes!!! Holka, já Tě fakt nepustím!!! Kdy Ti můžu předat dárek pro Vojtu?“

„Adélko, asi obě prožíváme aktuálně podobný pocity. Já se tím taky občas trápím. Někteří lidi mě zklamali. Myslela jsem že mě mají rádi, ale jakmile už ode mě nic nepotřebují.... znáš to... jenže ty zůstáváš. Tys mi dokázala, že jsi skutečná osobnost a skutečně lidsky nádherná !!! Já si toho neskutečně vážím.
„Vojtovi stačí Tvoje pusa, je to dobrý člověk, jako já víííš :-)))“

„Koukám na obrazovku a kroutím hlavou, jsem taaak vnitřně bohatá, děkuji, že jsi. Moc!“

„Už teď se těším, až TOBĚ VĚNUJU samostatnou kapitolu. Kolikrát už vím jak to napsat a dojímám se u toho. Dojímám se vždycky když můžu někomu říct, že mám kamarádku, která mě provedla celou nemocí. Dmu se pýchou aj sem ráda, že jsem tě poznala. To je osud. Poslal mi do mýho života rakovinu ale taky tebe. Takže u mě dobrý !!!“

„Bulim. Nemám slov…Terouši.Ty mě pomáháš, pamatuj!!! Ty!!! Moc, mám se co učit. Já nic neodkázala….a neoponuj!!!!“

„Jak nedokázala??? Adélko, ty sama možná už ani nevidíš, do kolika životů už jsi vstoupila. co já vím? To musíš vědět ty. Do mého života jsi vstoupila jako lavina. Zaplavila jsi mě svojí láskou a zájmem. A ten neustával. Byla jsi pro mě vždy tady, když jsem to potřebovala. Byla jsi se mnou, i když jsi nemusela. Pro mě jsi ta nejlepší. Protože jenom Ti nejlepší s tebou zůstanou. Taky nemám dobrý přátele. Mám vlastně Tebe a Anet, Jirku a Vojtu. U ostatních nevím. Nebo se báli. A ty ses nebála a podala jsi mi ruku....Mně je s tebou vždycsky tak dobře. Máš nádhernou energii. dávej jí prosím dál. Děkujuuuu.“

„Nemám slov, nemám!!! Jen vím, že více lidí k tělu připusit nechci, nepotřebuji. A víš co mám na Tobě ráda? Že mě neodszuješ …že nemám děti, manžela, bereš mě jaká jsem...“

„Proto jsem vděčná za to, že jsi mi dala víc než jiným. U tebe stačí pozdrav a mám dobito.“

„Jsi milá…“

„Děti by neměly být z rozumu a proto, že by měly už být, protože je čas.... s odstupem času si uvědomuju ten dar, že mám syna... a že jsme ho chtěli. A já jsem chtěla chlapečka a mám ho. Kdybych ho nechtěla, tak ho nemám. A kdybych měla holčičku, tak jí budu milovat. Všechno má svůj čas. Netlač na pilu. Ono to přijde samo když to budeš čekat úplně nejmíň, tak jako já....

„Určitě!!!!!! Děkuji, že mě bereš Jaká jsem...a víš, že když vidím s Tebe a Vojtu a Jirku, to je krááása..
„Všude je něco hoď to za hlavu. Život je krátkej. Malichernosti jsou na piču, pod to se podepíšu. Občas si je člověk musí prožít, ale je to jen trápení, domněnky...srovnávání se s jinými. Já jdu teď po skutečný podstatě života. A tou je zdraví a umět dávat a taky přijímat. A to ty moc dobře umíš!!! Ty to zvládneš a jednou budeš mít rodinu neboooj!!!!

„Ano ano ano!!!!!! Píšeš úplně jasně!“