MŮJ SOUBOJ S BANKOMATEM

Když jsem psala včera ten odlehčenej páteční fejeton tak
vůbec nevím, jak mi mohla vypadnout takhle historka. To jen abyste věděli, že
tenhle blog píše opravdová umělkyně J:

Takže...je to asi 7 let zpátky. Dostala jsem nějaký odměny a
napadlo mě dát trochu do pucu byt, takže kam se v takových případech
jezdí? No přeci hlavně do Ikey. Ano, každý to miluje, hlavně každý chlap a tak
se jelo. No nákup to nebyl malej a u poklady jsem zjistila, že moje platební
karta stávkuje.
"Zřejmě jste přesáhla denní limit," říká mi pokladní, "tak si zkuste vybrat v bankomatu,
třeba to půjde."

Takže jsem letěla do bankomatu, který byl hned u východu.
Naťukala jsem částku a nic. Dala jsem ještě druhý pokus. Nic nevyjelo, takže
asi je to tím, že jsem překročila i limit pro výběr v bankomatu. Zklamaně,
teda spíš naštvaně, jsem šla zpátky na pokladu s nepořízenou. Zřejmě jsme
tam asi museli něco nechat, a zaplatila jsem jen to, co šlo.

Večer toho dne mě napadlo zkontrolovat účet. Zjistila jsem,
že se odečetlo 15 000 Kč. Byl to výběr z bankomatu. Krve by se ve mně nedořezal. Takže ono se to
strhlo a já prachy nemám. Šly na mě mrákoty.

Druhý den byla neděle, což znamenalo najít pobočku banky, u
které mám účet a zjistit, která z nich je otevřená. Naštěstí nějaká byla.
Vlítla jsem tam a vykládám paní svůj srdceryvný příběh.

"No, můžeme to zadat jako reklamaci. Je možné, že se částka
strhla a bankomat peníze nevydal. V takovém případě bychom vám částku
samozřejmě vrátili."

Vyplnili jsme potřebné formuláře a jela jsem domů, protože
na to zkoumání banka potřebovala nějaký čas.

Druhý den mi volali, že bohužel, údaje z bankomatu jsou
zcela v pořádku. Peníze tedy musely vyjet ven.

A do háje!

Takže co teď? No ty prachy prostě někdo vzal...tak to už je
nikdy neuvidím. A tak jsem se vydala poprvé v životě na policii podat trestní
oznámení na neznámého pachatele. Super zážitek. Přede mnou byla holka, který se
večer před tím tak opila, že pořád hledala svůj batoh.

Pak jsem přišla na řadu já. Policista psal jako divý. Když
popsal celou A4, tak zvednul oči od toho psacího stroje a praví:
"A jak se to může tak stát, že někdo zapomene patnáct tisíc v bankomatu?"
Můj pohled směřoval do země. Co mu mám na to jako odpovědět? Že jsem debil se
mi moc nahlas vyslovovat nechtělo.

Asi po týdnu mě napadlo zavolat do tý Ikey, jestli čistě
náhodou ty prachy někdo neodevzdal tam.

"No...počkejte," říká hlas na druhé straně telefonu, "zeptám
se kolegyně, protože ta mi o něčem takovém říkala."
Po pár sekundách se dozvídám, že skutečně peníze někdo z bankomatu sebral
a odevzdal je v Ikee, zanechal na sebe kontakt a dokonce se zajímal o to,
jestli jsem si je už vyzvedla, protože se bál, aby je neztopil nějaký
zaměstnanec. Jako frajer!

Sepsali jsme tedy potřebné, peníze mi vydali a já jsem se
spojila s nálezcem a poslala mu za to odměnu.

Jako dobrý člověk ještě žije. To jsem měla tedy zase měla z prdele
kliku :-)
Nade mnou ti strážní andělé lítají naštěstí do dneška :-)