(NE) JEDNOU...

(Ne) jednou ke mně přišel Vojta, když jsem se nad něčím vztekala, protože mi to nešlo. (Ne) jednou mě dovedl odzbrojit a uklidnit.
(Ne) jednou jsem si myslela, že už mě to vztekání přejde a jednou mě tak napadlo, že se to možná vážně stane. Možná mě to vážně odnaučí on. Sama nesnáším, když se vzteká, protože v něm vidím sebe. To nastavený zrcadlo je vážně nástroj budoucnosti.
(Ne) jednou mě Vojta naštval tak, že jsem ho málem roztrhla jako hada. (Ne) jednou mě rozbrečel. (Ne) jednou dostal pořádnou čočku. Ale možná to s ním nesouviselo ani jednou. Těžko říct, člověk je tvor emotivní, nevyzpytatelný a bez návodový. Vím, že se umím zdravě nasrat. Oukej, to umí kde kdo.
Ale uvědomuje si taky kde kdo, že děti jsou daleko chytřejší, rozumnější a vnímavější než my? Než my dospělý komplikovaný paka? Stydím se pak za sebe. (Ne) jednou jsem dala na něj, protože jemu věřím. Je to ještě taková ta čistá dětská upřímnost. Protože bacha na jednu věc: tisíc lidí, tisíc názorů. Ale ty děti v tom mají prostě jasno.
Děti nemají rády, když máma není ok. Vycítí to na sto honů. Všechno s ní prožívají. Funguje to i opačně. Když jeho něco trápí, trápí to samozřejmě i mě a není mi oukej. A já k němu pak přijdu a uklidním ho a nejsem klidná, dokud se to nevyřeší.
Být v pohodě a nenechat se rozhodit ničím je pro valnou většinu lidí nadlidský úkol.
Věřím, že kvalitu života určují kvalitní vztahy. A ten vztah s vlastním dítětem je alfou a omegou spokojenosti každé mámy. O to víc mě mrzí, že se umím někdy tak vyšťavit, že tohle přestanu vnímat. Byť na moment....ale nechám se občas pohltit tou rychlostí žití a povinnostmi. Ale nemusíte pořád do prdele někam spěchat ne? Ano, spoustu věcí za mě vážně nikdo neudělá.....Dalších tisíc věcí si vymýšlím sama. Vojta si mě nevybral. Dostal mámu, která je divoká a akční. Nemá to se mnou leckdy jednoduchý. Vím to. Jenže on se mnou umí držet krok. Naučil se tak fungovat. To je skvělé. Jen nechci, aby dospěl.
Mám kolem sebe lidi, které mám opravdu ráda. Záleží mi na nich. Mám v nich totální kompenzaci.
A pak když vás něco trápí, tak přijde vlastní ratolest s pohlazením a slovy, že to bude dobrý....tak to by vyměknul i ten největší tvrďák a divoch.
Lidskost, pokora a uvědomění si, že když nejde o život, jde opravdu o hovno. Hele, ale jako opravdu tak to je! I kdybyste kvůli tomu měli někoho nebo něco ztratit....Jde tu hlavně o to, mít to srovnaný trochu u sebe. A já to poznám na něm, když to tak není.
Je to možná trochu recipročně zvrácený, ale je to tak.
S ním mám ten nejkvalitnější vztah v životě doposud. Snad nám to vydrží :-)