O MÝCH ÚZKOSTECH RADĚJI DO ŠUPLÍKU, STEJNĚ JE MÁME VŠICHNI

Srrpen 2017. Tehdy ještě bez tetování na rukou za to s angínou jako prase. V té době jsem zjistila, že jsem nositelkou zlatého stafylokoka a tak vůbec to bylo těžký období. A které v mém životě nebylo? Pořád se něco děje. i teď se mi něco děje a dokonce jsem o tom napsala článek ve kterém rozebírám své úzkosti. Je tak na dřeň, že možná světlo světa nikdy nespatří. Já si pořád říkám, že už jsem toho řekla dost. Ale ono se to pořád stupňuje.
Já vlastně vůbec nevím, jestli to chce ještě někdo číst. Někomu by to mohlo pomoci, ale pro mne je důležité, abych si z toho pomohla já. A to se daří, je to jen pro otrlé. Je to někdy vážně kurva těký. Obávám se, aby vás to nesejmulo, jestli to někdy uveřejním. Stále ve mne bublá určitá nejistota jít s takovou kůží na trh. Navenek tottiž člověk přes blog působí všelijak. Ale stále jsem to já a pořád objevuju něco nového. Jedno velké "ups" které vás sejme tak, že si vážíte každého rána. A to beze srandy.