OSVOBOZENÍ

Včera jsem využila stories na svém instagramovém účtu @denikraka, protože tam to za 24 hod zmizí a buď se z toho vyspíš nebo ne. Včera mi stříkal mozek. Nebylo mi dobře. Vůbec celý týden byl taková těžká horská dráha. V pondělí jsem skučela blokádou zad, přidala se i horečka, zimnice...pak už se to zlepšovalo i s počasím, ale bohužel se asi měnil i tlak a tím, že beru na tlak i léky a z vysokého mám najednou spíše nízký, tak jsem se včera celý den prala s pocity na zvracení, motala se mi hlava...ale i přes to vše jsem se v práci snažila udržet pozornost. Jenže to by bylo moc jednoduchý. Ruply mi nervy, když jsem se nemohla soustředit kvůli okolí a šla jsem si práci dodělat domů. Měla jsem všeho po krk. Toho, že je mi celý týden blbě, toho, že i když chce člověk makat, tak to prostě pořádně nejde....nějak mě to donutilo přemýšlet, což jsem asi taky neměla dělat, protože moje nálada se prohlubovala směrem k levelu Papinova hrnce.Chtěla jsem jít už spát a usnout s pocitem prázdným jako státní kasa, když v tom jedna z mých věrných čtenářek a dnes už kamarádka zareagovala na moje statusy a poslala mi odkaz na jeden článek, který mě nakopnul tak, že jsem byla z prázdnoty zase tam, kde to mám ráda. V bezpečných myšlenkách s trochou rácia. Ráno jsem se probudila vyspalá a zase ready. Ale stále malátná. Ovšem dneska i hadrová panenka zvládne zapnout počítač a tak jsem stihla vyřídit ještě tolik věcí, hezky v klidu, i když mi u nohou ležel nejlepší přítel člověka, kterého máme na víkend na hlídačku, a který byl mírně rozrušen tím, že je v jiném prostředí. Stíhala jsem jeho i sebe. Před cestou na odběry jsem si ještě změřila tlak, páč to mám za úkol se sem tam měřit a tlak byl nízký a srdce mi snad ani netlouklo. Ale i tak jsem se vypravila a s 54 tepy za minutu jsem vyrazila do té upíří místnosti, kde to s žílama umí mistrně. Samozřejmě, že žíla netkla, ale šikovná sestřička si s tím poradila. Chodím na odběry nejraději v pátek před obědem, protože to je tam už klid. Tu návštěvu jsem využila k navázání dalších kontaktů, které budu potřebovat do další knihy. Takhle se to prostě dělá ! A pochodila jsem, jeden zdravotní bratr mě zásobil dostatečně tak, že se možná brzy dostanu až na dispečink záchrané služby.A dneska je mi líp!!!! Počasí se sice trochu zhoršilo, ale to mi přilepšilo. Tento týden byl ale velmi zvláštní....vydala jsem v něm hodně emocí, jako by se jimi mělo vyřešit něco, co jsem potřebovala. Jako bych v tomto týdnu nechala kus bolesti, která už nikdy nemusí přijít. Takové malé hezké osvobození. Měsíc na obloze ubývá a nový kalendářní měsíc právě začal. Tenhle týden mi dodal kus odvahy k tomu otevřít dveře další změně. Přeji klidný páteční večer 🍀🥰