PODZIM BUDE MÍT ZNÁMKU PUNKU

Milí přátelé,
po křtu Princezny Psycho jsem si s úlevou v duchu řekla, ž podzim bude klidnější, protože mám hodně napsáno dopředu. Jakmile jsem to v sobě dořekla, tak mi David Laňka řekl, ať k Princezně tedy začnu psát ten scénář, o kterém jsme se už párkrát bavily. "Zkus tak sedm dílů, každý po patnácti minutách." Tak jsem se k tomu konečně dokopala a mám první díl a až ho Davidovi pošlu tak budu trnout jak mi ho oznámkuje, protože psaní scénáře je pochopitelně moje premiéra. Chtěla jsem si to alespoň zkusit.
Pak přišla nabídka z jednoho časopisu na knihu fejetonů. Takže taky píšu. Prozradím vám o tom jindy více, abych si nevyystřílela všechny náboje najednou :-)
A do třetice vydávám další knihu. Ano, čtete dobře. Princezna Psycho sotva v knihkupectvích a e-shopech ztratila nálepku "NOVINKA" a já už zase řádím. Tentokrát to bude ale jiné. David (No Limits) souhlasil s tím, že mohu knihu vydat v nakladatelství Pointa. Je to forma crowdfoundingového projektu, to znamená, že na knihu přispívají čtenáři, kteří chtějí aby vyšla. Dneska jsme zahájily první kroky a začneme pracovat na komunikačním plánu. Těším se moc. Chtěla jsem si takový typ spolupráce vyzkoušet. Kniha má pracovní název BEZ TAHÁKU nebo POVÍDKY SPATRA. Budu ráda, když se v budoucích příspěvcích zapojíte do vzniku této knihy a budete odpovídat třeba na různé ankety a pomůžete mi rozhodnout třeba ten samotný název. Bude to konečně zase interaktivní.
Dlouho jsem na blog ničím významným nepřispěla. Bylo to proto, že toho je prostě hodně a energii věnuji konkrétním projektům, než psaní sem. A vlastně - já už jsem napsala o sobě snad všechno, vypsala jsem se z tolika pocitů ohledně všeho možného, že si myslím, že mám dopsáno. Sama jsem tedy docela ráda, že vám sem teď budu moci psát reportáž o tom, jak kniha bude vznikat a věřím, že se zajímavými příběhy budu jenom hemžit. A reportáž o tom, jak pokračuji se scénářem k Princezně Psycho.
A není to chlubení, je to jen malá sonda do toho jak poslední týdny a měsíce žiju. Postupně se prokousávám k tomu, co chci, aby mě potencionálně živilo. Dělám, co mě baví. A to je sen. I sen ale něco stojí, stojí to hodně úsilí, práce, soustředění. Nechci se tu litovat, ale nalít si občas nějaký dobrý bublinky, třeba ty co byly na křtu a kopat se u toho do prdele, by mi občas bodlo i přesto, jak mám psaní a to co dělám, ráda. Ale i to co má člověk rád, ho může položit. Jak říkávala babička: "Dobrého pomálu". Tak se snažím si to všechno rozvrhnout nějak rozumně, zejména když jsou i Vánoce na krku 🤪

Foto: Pavla Sirůčková