PŘÁTELSTVÍ SE NEPŘEŽERE

Když se se minulou sobotu ráno vzbudila
v nechutných 6:20 a došlo mi, že jsem si nějak zapomněla dobalit batoh a
tak jsem v panice posbírala pár věcí, který jsem považovala za důležité a vyrazila
jsem na tramvaj, protože v 8:07 mi jel vlak z hlavního nádraží. Celý
ráno bylo takový zmatený, protože jsem se zmatená probudila, takže prostě
logický vývoj. No a tak jsem na zastávku tramvaje dorazila zbytečně o 10 minut
dřív a i přesto jsem musela vlak takřka dobíhat, aby mi neujel J

Ve vlaku jsem zjistila, že jsem si s sebou vzala
dokonce i zápisník a tužku. Jak jsem to dokázala to nevím.

Udělala jsem si pár poznámek, které jsem potřebovala pro
zamyšlení, a vlak uháněl krajinou směr východ.

Vybavila se mi vzpomínka na květen 2015. Nevím, jestli už to
bylo po první chemo nebo před ní, ale nějak myslím, že jsem měla ještě vlasy.
Volal mi kamarád, který je lékař a shodou okolností spolupracoval
s hematologií, kde mne léčili a za kterým jsem právě v sobotu uháněla
vlakem.

"Hele, tak jsem do toho koukal (rozuměj lékařskou zprávu) a
řeknu Ti to takhle: "To prostě dáš."

Tahle věta mi hodně pomohla a nastavila jsem se do módu, že
to prostě dám. Občas se vyplatí ty doktory poslechnout:-D

My dva v srpnu 2017 (on v pohodě a já v prdeli,
protože mě čekaly výsledky CT zase po roce):

"Hele, já se tak děsím toho CT, že se snad pozvracím."

"Prosím Tě, bude to dobrý. To jak sis ty poradila
s lymfomem je obdivuhodný, takže buď v klidu."

Ano, jak již víte, CT v srpnu dopadlo výborně a další
vyšetření CT mi už doktor nerozplánoval. Budou už jen standardní kontroly a
odběry krve.

"Přijeď k nám na víkend, uděláme ti hotový wellness."

"Tak jo, přijedu."

My dva o tři měsíce později:

Nejenom, že jsem jim za sobotu doma vyžrala spíž, ale ještě
na mě "obětovali" ty nejlepší láhve Prosecca, dostala jsem masáž (nikoliv
slovní) a tlemili jsme se tak, že tu budeme do 106 let!

Završil to výklad karet. A proto se už těším na další rok.
Bude libovej!

Když jsem se vracela v neděli domů, stále ještě
přežraná s předchozího dne tak mi došlo, že přátelství se nikdy nepřejí.
Tím se člověk může cpát od rána do večera. A to je pěkný, nemyslíte ? J