PRINCEZNA PSYCHO

23.09.2018

Fotky. To jsou vzpomínky, důkazy když dojde paměť a z některých fotek je dokonce slyšet i smích nebo pláč. Mají své kouzlo. A ta digitální doba nám umožňuje to cvakat jednu za druhou a pak už toho máte v telefonu tolik, že to stahujete, kam se dá. Mám doma několik externích disků a ty jsou plný fotek. Nějak jsem měla chuť to všechno projet. Vyjelo na mě deset let zpátky. Tolik jsem toho zapomněla. Hlavně toho hezkýho. Společné rodinné chvíle, Vojta jak vyrůstal, výlety....Jo, byly i blbý chvíle...ale tak to prostě v životě chodí...každý den není posvícení. Trošku jsem se zastyděla, když jsem si musela přiznat, že jsem za poslední rok vytěsnila všechno to hezké co v minulosti mám....svým sobectvím....ale i to asi mělo svůj důvod. Někdy bych si na to svoje ego měla umět plivnout, ale to se nepodařilo. Najednou se mi vybavilo, kde všude jsem byla a měla jsem potřebu si vrátit jen to hezký. Ale pak jsem narazila i na fotky z doby, kdy jsem byla v Motole před třemi roky. Vím, že některé blogerky uveřejňují natvrdo i fotky z tohoto období. Mám taky fotky po operaci, na kterých jsem bledá jako křída, nebo oteklá, protože mi nešla pořádně krev do hlavy, na krku mám náplast po odběru vzorku nádoru a pamatuji si dodnes, jak mě to místo šíleně bolelo. Já ty fotky prostě zveřejnit nedokážu. To je moc....strašně strašný. Zůstanou v archivu a bude se na ně "prášit".
A poslední rok ten byl vážně intenzivní. Ve všem. Začal jednou výpovědí a pak už to jelo. Byla jsem k nezastavení. Hodně jsem se i realizovala, ale taky jsem byla neřízená střela. To je tzv. super combo. A to já umím. Ale nelituju vůbec ničeho. Do života mi vstoupili noví lidé a stali se nedílnou součásti mého příběhu. Všechno to mělo tak být. Posloužilo mi to i jako námět na mojí třetí knihu, kterou jsem vymrskla v létě během chvíle. A vlastně už vím, že budu psát druhý díl. Ta knížka zatím nese pracovní název Princezna Psycho. Inspirovala mě k tomu Princezna Psyché z řecké mytologie. Psyché je duše. A psycho je někdy sám život. I když máte pocit, že jste princezna. Jenže princezna, která je vlastně cvok ten život má prostě pestrej. Hele není to autobiografie:-), nebo je? :-), ale je tam toho ze mě hodně. Můžete poslouchat lidi, ale všechno se naposlouchat nedá. 80% toho se musí prožít. A tak po tom přeletu nad fotkami, sáhnutí si do dlouhodobé paměti a uvědomění si, že bych se měla zase spíš soustředit na sebe, což samozřejmě dávno vím...ale jsem taková povaha no..., pořád někam unikám. Ale ty úniky, to jsou cesty za dobrodružstvím. Já si snad pořád vědomě dělám život složitější, abych mohla ty postavy v knížkách opravdu prožít. Každý na něčem ulítáváme. Důležitý je, si to přiznat a uvědomit :-) Jo a k životu nepotřebujeme jenom radost, ale taky smutek, nechuť, hněv a strach. To všechno je dokonalý koktejl, ve kterém nic z toho co jsem vyjmenovala, nesmí chybět. Jinak by nechutnal. Jinak by to nebylo ono.
P.S. Fotky jsou z roku 2011 :-) Bylo mi 31.

© 2017 Deník raka. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky