RAKOVINA JAKO LÉK PROTI STRESU?

Rakovina mě opravdu v mnoha ohledech posunula někam jinam. Nezačala jsem nový neposkvrněný život, to snad ani nejde začít všechno znovu. Protože věci spolu souvisejí.
Už Karel Čapek toto brilantně popsal v Adamu Stvořiteli. Pokud znáte svůj předchozí život, tak nový nikdy začít nemůžete. Budete tam stejně implementovat stejné zvyky a zlozvyky. Za tou pomyslnou čárou, kterou já po léčbě mám, jsem ale dostala šanci tyto zvyky změnit. Ne všechny, jen ty, které mi evidentně škodily.
Věřím, že na mém onemocnění měl velký podíl stres, který jsem si v sobě vytvářela, ale to už byla jen poslední kapka, kterou jsem se dlouhé měsíce velmi oslabovala.
Dnes prožívám stres jinak. Respektive neprožívám ho tak často. Někdy je dobrý, když je zdravý, ale pokud se přistihnu, že mě z něj začíná bolet břicho tak je to pro mě jasné znamení ho velmi rychle odblokovat.
Na různé životní situace dnes reaguji jinak. Rakovina mě naučila se stresem pracovat trochu lépe. Nemohu si totiž dovolit ten luxus nechat se jím sžírat a tělo vyčerpávat. Protože ono by se mi to mohlo časem zase někde "vyvalit". Jsem totiž psychosomatický pako. V té chvíli si vyhodnotím, jestli mi daná situace nebo člověk stojí za to, aby mě energeticky vysál, abych se kvůli tomu/němu celé dny trápila a trpěla. A proto takové to sebelítostní kolečko, které jsem si mnohdy omílala dokola opravdu dlouho je taková rychlá dvouminutovka (někdy o fous déle) a můj mozek situaci vyhodnotí tak, že je lepší se na to vykašlat. A vysát se občas nechám, ale ne na dřeň, jen k uším a to je dobrý.
Dříve jsem se trápila i nad věcmi, kterou jsem neměla a nemám šanci ovlivnit. A důvod? Asi jsem to tak měla ráda, protože jinak nevím.
A dnes? Dnes vím, že všechno co dělám, dělám z nějakého důvodu. A nepřemýšlím o tom, že jsem to udělala dobře nebo špatně. Umím rozeznat, že jsem něco zkazila, zapomněla, nevyřídila...to ano. Ale ostatní už nerozlišuji a svých rozhodnutí nelituji.
Když dnes přemýšlím zpětně o tom, co mi vše nemoc přinesla, tak toho je opravdu hodně. Ale mimo jiné mě opravdu naučila o něco lépe pracovat s mými nervy a stresem.
Nic za to nestojí. Prostě nic. Když by mi totiž někdo za pět minut řekl, že jsem opět nemocná, tak by mi všechny ty podružné věci, nad kterými se denně běžně rozčilujeme, přišly najednou zase úplně bezvýznamné. Byl by to opět moment, kdy bych si uvědomila SEBE a chtěla za ruku držet svoji rodinu. A nepřát si nic jiného, než být zase zdravá a vidět vyrůstat mého syna.
Důležité pro mě je, že si to vůbec uvědomuju. Začít u sebe, není žádný med. Je to makačka. A teď jsem zase chytrá jako rádio! Například naposled v lázních jsem si říkala, že se budu každý den po koupání sprchovat ledovou vodou, abych posílila imunitu. A dělám to? Samozřejmě, že ne.. já totiž ledovou vodu nesnáším, tak ale od pondělí zase začnu....tak určitě :-)
JAK PRACUJETE PO NEMOCI SE STRESEM VY?
Díky za komentáře?-)