ROZMARNÉ LÉTO - ČÁST DRUHÁ SRPNOVÁ

Nějak mi toto léto uteklo. Mohlo by mi to být jedno, stejně nemám prázdniny, ale tak nějak je to léto určitým mezníkem každého roku, na který se strašně těším, protože mám ráda sluníčko a teplo. Jakmile se srpen přehoupne do druhé půlky tak mám v břiše motýlky a pocit, že jdu zase do školy. Tohle léto bylo jednoznačně nejdivnější ze všech, které znám. Dovolenou jsem neměla, u moře jsem nebyla, a tudíž ve mně zůstává pocit, že jsem ho celý strávila v práci. On to tedy není jen pocit, ale pravda.
Celé bylo ve znamení změn, ale také uskutečňování mých malých snů. Během srpna stoupla sledovanost mého blogu o 3000%, což je neskutečné!
Je to něco, co jsem chtěla, a tak jsem psala a psala a ono je to najednou doopravdy. Chtěla jsem vytvořit blog, kam budou chodit lidé, kterým to něco přinese. A najednou už jsem se propojená s několika lidmi, plánuji s nimi schůzky a rozhovory, lezu jim do obýváků a poslouchám jejich příběhy. Snovu plány na vydání knížky, tudíž koketuji s HIT HIT, a hlavně se pořád snažím sehnat nakladatele a kradu veškeré vědomosti Radce Radka Havlenová která už takto vydala úžasnou Kočka v síti / Cat in the net.Věnuji tomu veškerý volný čas, který mám a kterého není málo. A když už nějaký zbyde tak ho věnuji rodině a po večerech psaní. Je to fuška, ale baví mě to, takže vlastně konečně dělám svůj vlastní projekt, na který můžu být pyšná.
Stihla jsem se vidět s Pavlou Pavla Sirůčková, která mi udělala krásný fotky - viz ta dnešní) a já už přemýšlím, jak bych s Pavlou mohla udělat výstavu spojenou s milým povídáním, na které bych vás mohla pozvat. Teda Pavla o tom ještě neví 😉. Těch možností, co můžeme společně vytvářet dál je nepřeberné množství.
A musím se vám už konečně k něčemu přiznat: vy všichni co to čtete, jste pro mě po celou dobu byli tak trochu zkušební beránci. Založila jsem blog s tím, že chci popsat můj osobní příběh z doby před rokem a půl, kdy jsem onemocněla velmi zákeřnou nemocí. Chtěla jsem si zkusit, jaké to je psát online a dávat to k dispozici čtenářům, kteří mohou dát okamžitou zpětnou vazbu. Byla to kombinace dvou dilema, jestli opravdu o sobě chci říct do světa všechno a jestli to vůbec někdo bude číst. Já jsem se totiž už v únoru t.r. přihlásila na kurz tvůrčího psaní, který mi začíná koncem září a můj blog měl být něco "jakože nanečisto". Jestli mi to vůbec půjde. Jenomže se to rozjelo natolik a to hlavně díky vám!, že jsem na kurz tvůrčího psaní málem zapomněla ... A na ten kurz se strašně těším. Budu chodit zase do školy. Padne na to pár sobot. Už teď mi zase břichem prolítli motýlci.
Chtěla bych se psaní věnovat víc. Byl to vždycky můj sen. Nechápu, proč jsem se nepřihlásila už dávno někam....jenže na druhé straně si říkám, jestli bych vlastně dokázala o něčem psát. A najednou jsem tady a teď a některé moje příspěvky dovedly zasáhnout desetitisíce lidí. Z toho mi vyplývá už stokrát ověřené pořekadlo, že všechno má svůj čas. Můj sen o psaní se měl splnit tento rok. Tečka. Ne, tečka ne, ještě malý dovětek: Oslovila mne Česká televize, zda-li bych svůj blog měla zájem představit v pořadu @online, a tak jsem na to kývla. Je to pro mě pocta! (více info vložím později)
Přes léto jsem taky koketovala s choutky zkusit jinou pracovní příležitost, i když třeba jen o pár dveří dál....dostat se do týmu jiných lidí, které ještě neznám a naučit se zase něco nového. Dospěla jsem k této touze po změně zcela přirozeně a jsem ráda, že jsem to vyslovila nahlas. Netušila jsem, jestli to bude změna k lepšímu nebo ne, ale taky jsem netušila jak to bude složité. Šla jsem do toho po hlavě. Před rokem a půl jsem rovněž netušila, co vše mě potká, takže přemýšlet o tom co bude za měsíc nazývám slovem STRES. Nakonec se ta změna nezrealizovala a já jsem se dostala do situace kdy vlastně nevím co bude. Něco bude. Tahle zkušenost mne ujistila, že pokud se dostanu do fáze, kdy něco nemohu ovlivnit, tak do mě vstoupí zvláštní klid a já už nechám osud aby to dodělal za mne. Pak už není dobrý tlačit na pilu. Nakonec to bude možná všechno úplně jinak. Ono je těžké přijmout třeba to, že všechno není podle mých představ, ale zjistila jsem, že jsem to prožila i naopak. Musela jsem umět přijmout třeba i dílčí úspěch, právě tady na mém blogu. Protože jsem na něj nebyla připravena. A teď je mi z toho najednou dobře.
V září si to pracovní léto vynahradím výletem s Adél Adéla Blažková, který jsme si plánovaly, a taky to vyjde. Protože chceme, aby to vyšlo. Zabalím pár věcí do tašky a pofrčíme vláčkem a bude nám fajn.
A zase poznám pár mých dalších čtenářů osobně. A to mě dobíjí energií.
Takže ono to léto zas tak pitomý nebylo. Naopak. Z rozmarného léta se stalo léto přelomové.
Děkuji, že jste toho součástí!!!