SAMOCHVÁLA SMRDÍ

o, že samochvála smrdí mi tu už v jednom příspěvku prošlo, protože mám ty nejlepší čtenáře na světě!!! A tak půjdu ještě hloubš a sem tam sem šoupnu to co mi píšete. Anonymně samozřejmě, je už jen na vás jestli tu k tomu kápnete božskou😊 toto mi přišlo nedávno zrovna v den, kdy mi bylo smutno z jedné nečekané situace. A po přečtení se mi na tváři vyloudil úsměv a našla jsem v mžiku znovu důvod se na svět smát. Protože kde je život, tam je naděje.❤️❤️❤️:
Dobrý den, Terezo,
i když se osobně neznáme, mám pocit, že jsem narazila na někoho, od koho moho čerpat energii v boji se svou nemocí:)) Mám sice okolo sebe pár lidí, kteří mi pomáhají, ale upřímně řečeno na ty jejich musíš "bojovat" jsem už alergická... Nejraději bych křičela ale jak? copak to jde? Přišla jsem díky Vám na to, že to jde... Pročetla jsem celý Váš roční boj a musím říct, že vždycky po Vašem článku jsem si řekla NE, dál už číst nebudu!! Nemám na to sílu to číst.. Ale za den, dva už jsem zase začala číst:)) A pak dál a dál. Chci Vám tedy poděkovat za tento Deník, který mě osobně pomohl smířit se vším co mně čeká.. A že bojovat jde (jako v těch filmech o Básnících - šlapu po schodech a nabírám si knihy ( v mém případě léčení) jen doufám, že nespadnu se vším zase dolů...😊 Vždy při chemo si na Vás vzpomenu a říkám si ONA to dala, tak já taky:)) To samé s rouškou (nedovedla jsem si představit vyjít s ní jen do schránky pro poštu) a teď? Už ano:)) Takže suma sumárum díky Vám jsem přišla na to, že nejsem sama na ten boj a že to jde...Doufám, že to dojde k dobrému konci:))