SE ČTYŘICÍTKOU NA KRKU POTĚŠÍ PRAKTICKY VŠE

Zvláštní, jak se člověk věkem posunuje v představách, naplnění a v tom, co ho skutečně umí potěšit. Jako malou holku mne naplňovala představa, že až budu velká, budu žít snový život. Budu spokojená na všech frontách, zajištěná, svobodomyslná, všemi oblíbená. Všechno se mi bude dařit. Postupem času jsem někdy v těchto představách ještě přitvrdila a pak jsem byla nemile překvapena, že ne všechno se musí odvíjet podle de facto nereálného scénáře. Tehdy jsem do svých představ zapomněla zakomponovat zápletky.
A na prahu čtyřicítky? Na prahu čtyřicítky jsem nejvíc potěšena, když se mi podaří nezapomenout si pouzdro s brýlema, poté, co jsem se složitým způsobem uvelebila u psaní. Ten pocit, že znovu nemusím odkládat notebook někam, kam to jde, vyhrabat se z pod papírů plných poznámek a vydat se je hledat...tak ten pocit je nejvíc! Nedej bože, když jsou ty brejle ještě k tomu čistý a nemusím je na čtyřikrát leštit od šmouh. Dvojitá výhra! 😁😜