SMRSKNUTNEJ PŮLROK

Ve svém prvním příspěvku roku 2019 jsem se vám svěřila, že tento rok nebudu svůj vesmír cpát lidem, kteří o to nestojí. Toho se držím jako vzteklá.
Také jsem si řekla, proč mám pořád do prdele trpět a dělat si život složitější..., tak jsem trpět přestala a udělala jsem si to jednoduší. Jednoduše nemám ráda, když mě někdo vodí za nos. Jestli se vám zdá, že vás taky někdo vodí za cokoliv, tak se vám to nezdá. Je na čase se s takovými lidmi rozloučit. Nic jim nevysvětlujte, oni to stejně nechtějí slyšet. Škoda slov. Kde není sebereflexe, není ani naděje.
Začátek roku se rozjel jako rychlovlak. V práci je toho hodně, mě je taky hodně, do toho logicky musela přijít pánská rýmička, na kterou jsem ale vyzrála v celkem krátkém čase babskými recepty. Ale to pořád neznamená, že jsem vyhrála. Už delší dobu mě zlobilo srdíčko a vyšší tlak. Nestačí mi zjevně onkolog, kterého uvidím zase po půl roce v pondělí 25.2., ale zapomněla jsem na něho jako na smrt a sjednala jsem si na ten den schůzky, takže teď, když jsem to zjistila, je zase půjdu pracně odvolat a přesunout na jindy. Příští týden uvidím i svého imunologa, který mi určitě zase předepíše další medicínu, která mi prostě pomáhá. Ale to mi pořád nestačí...Jako už dlouho se chystám objednat na oční, protože už prostě prdlajs vidím, ale asi to ještě není tak hrozný prdlajs, protože termín nemám. Ale zcela nově jsem pacientkou kardiologie a nakonec jsem začala zobat léky, kterým jsem se tak dlouho bránila a přičítala jsem vše jen tomu, jak jsem rozlítaná a že je to stresem, který není patologický, a doma mám tlak normální. Tak na co prášky? Ale od té doby, co je beru, je mi podstatně lépe. Srdce nikam nepřeskakuje, jsem daleko klidnější a i se mi lépe sportuje. Tlak byl opravdu vyšší ne-li vysoký a extrasystoly už se začaly objevovat pravidelně a potvrdil je i Holter.
Já nevím, co mě to napadlo problémy s tlakem bagatelizovat a říkat si, že je to počasím. Všechno se na to počasí svést prostě nedá. Už jednou jsem takhle všechno sváděla na počasí a pak z toho byl průser, který začíná na R.
Raději podstoupím biochemické blaho, než abych se řídila radami od lidí, kteří vám ten tlak ještě víc zvednou.
Čeká mě náročný příští týden, během kterého se ze mě stane i perfektní třicetdevítka. Ta čtyřicítka se prostě neúprosně blíží. Ale teď mi to tlak už nezvedne hehe. Ale ještě ve svých 38 se v úterý uvidím s Radkinem Honzákem na jeho přednášce a potřebuji ho oslovit, protože bych byla moc ráda, kdyby to byl on, kdo by pokřtil můj první román Princezna Psycho. Druhý den zestárnu a další den mě čeká vstávání ve 4 hodiny ráno a pracovní cesta do Manchesteru a zase večer zpět. V pátek budu muset vlítnout na krev a nechám si vypustit tu krevní pravdu do zkumavek. Bude toho prostě hodně.

Ten půl rok co jsem nebyla na onkologii, se nějak šíleně smrsknul, asi jako to moje oblečení po Vánocích. A já si tak říkám, nech mě tu živote ještě hodně dlouho, protože já jsem zvědavej tvor. Jsem zvědavá na tebe, co mi zase přichystáš a taky na sebe. Je toho tolik, co se dá za půl rok stihnout a než začnu ten půl rok další, tak bych chtěla moc poděkovat všem, co mě podporují a chápou moje tempo. Taky děkuji těm, co mě zklamali. Bez nich bych nebyla zase o něco dál. Doufám, že je to reciproční proces.
A mám taky spoustu dalších novinek, ale o těch příště :-)

Děkuji za vaši přízeň a na zdraví!