STAREJ SE SÁM O SEBE!

Rozhodla jsem se, že na jediné komentáře, na které budu reagovat a které budu ráda lajkovat budou jen tady na mém blogu. Nikde jinde už se toho nechci účastnit. Ne snad proto, že by mě někdo někde brutálně konfrontoval, ale některé komentáře u rozhovorů, které jsem poskytla mne i tak zarážejí. A je to jenom tím, že se ti lidé chytají za každé slovo. Jeden komentář směřoval k mým tetováním. Prý je to manipulace s lidmi. Leda tak hovno. Tetování je volba. Já jsem ho zvažovala roky rokoucí a nevěděla jsem, co chci a proto jsem se nenechala tetovat jen tak ze zábavy. Moje rozhodnutí nechat si vytetovat dvě kérky má v sobě hlubokou podstatu. Přijala jsem s ní i fakt, že to v mé kůži bude na doživotí. Protože vím, co chci. A někdo, kdo mne vůbec nezná, mi má tvrdit, co mám dělat a jak mám používat rozum. Víte, a přesně takový člověk, kdyby vás potkal na ulici vám to do obličeje NIKDY neřekne. Tady platí jedna z dohod M. Ruize: Nikdo nikdy nic nedělá kvůli vám. A ani ty komentáře vlastně nesměřují ke mně. Daná osoba si v nich jen reflektovala něco ze sebe. Nesnáší kérky, to je evidentní. Ohledně tetování je stále mnoho mýtů, tak jako ohledně jiných témat. A to je důvod proč píšu. V mém dalším románu, který jsem sepsala během tohoto léta, jsem se snažila - mimo jiné - zbořit mýty ohledně domácího násilí. Těch témat je tam více. Vlastně jsem přitvrdila. A tu další kérku zrealizuju, o tom žádná. Jen pořád netuším jak má na mé kůži vypadat Princezna Psycho. Je na čase zavolat tatérce a začít to řešit. Já jen nechápu, proč má někdo tendenci moralizovat nebo řídit tetování lidí. Tohle je můj život, můj svět, můj důvod, moje kůže, moje prachy, který do toho dám. Hawk.