VZPOMÍNKY ZŮSTANOU

Dnešek byl nejvíc!!! Letěla jsem večer do divadla za Zlatou Adamovskou, kmotrou mojí knížky. Vystoupila jsem na Václaváku a řeknu Vám, potkat se náhodou s hercem a člověkem, který mi vlastně hodně jedním představením pomohl, bylo osudové. A navíc s ním mám hlavně jiný úmysl: chci, aby pokřtil 2.díl. Tak uvidíme. Když jsme spolu šli dolů po Václavském náměstí tak mi připadalo, že vesmír to načasoval opravdu neskutečně. Nic zatím Vám nevyzradím víc :-) Nicméně...letím tedy do Ungeltu na představení Vzpomínky zůstanou a to mě dostalo. Strašně mi to pomohlo. Vztahy asi řešíme všichni, šmarjáá a vlastně pořád! A tam mi došlo, že jsem pěkná trubka. Nakoplo mě to a je to krásný, když si během divadelního představení uvědomíte jak je to všechno složitý, ale v zásadě je to jenom o tom, si v tom udělat na chvíli jasno. A mně se rozjasnilo dost. A před divadlem jsem narazila na Čtyři dohody.....vybrala jsem tenhle úryvek. Sakra, dnešek mi prostě seslal vesmír proto, abych se uklidnila. Aspoň na chvíli. Na okamžik. Protože takovýhle okamžiky vás dovedou hodně ovlivnit.

Tak tady to je to co jsem si dneska četla:
Lidé se do nekonečně trestají za to, že nejsou, jací by měli být. Ubližují si, a k ubližování sobě využívají i lidi kolem sebe. Ze všeho nejvíc si ale ubližujeme my sami a k tomu nás dohání soudce, oběť a náš názorový systém. Je pravda, že se najdou lidé, kteří tvrdí, že jim jejich manžel, manželka, matka nebo otec ubližovali. My sami si však ubližujeme mnohem víc. Vynášíme nad sebou ty nejpřísnější rozsudky jaké kdy kdo viděl. Když před někým uděláme chybu, snažíme se jí zapřít a ututlat. Jakmile se však ocitneme sami, náš pocit viny zesílí. Nadáváme si do hlupáků, připadáme si špatní a neschopní. Za celý život vám nikdy nikdo neublížil víc, než jste si ublížili vy sami a hranice vašeho sebe ubližování přesně vypovídá o hranici toho, co jste ochotni strpět od druhých. Když vám někdo ubližuje jen o trošičku víc, než si ubližujete vy sami, nejspíš se s ním přestanete stýkat. Když vám ale někdo ubližuje je o trošičku míň, než si ubližujete vy sami, nejspíš budete ve vztahu s ním pokračovat a snášet to do nekonečna. Pokud si ubližujete velmi silně, budete snášet i někoho kdo vás může bít, ponižovat vás a chovat se k vám jako k onuci. Proč? Protože si ve svém názorovém systému říkáte "však já si to zasloužím, měl bych být tomu druhému vděčný, že se mnou vůbec je".
Já si nezasloužím lásku, ani úctu. Nejsem dost dobrý. Máme potřebu být druhým přijati, milování, nedokážeme však přijmout a milovat sami sebe. Čím více lásky k sobě budeme pociťovat, tím méně sebe ubližování budeme zkoušet. Sebe ubližování pochází ze sebe odmítání. Sebe odmítání pramení z toho, že máme představu o tom, jak má vypadat dokonalost a z toho, že této představě nemůžeme nikdy dostát.
Don Miguel Ruiz, Čtyři dohody