ZPÁTKY NA TRATI

13.01.2019

Když se mi začne srážet oblečení tak vím, že bych měla zase oprášit běžecké boty a trochu se provětrat. Moje tělo sport potřebuje. Pořád jsem ten běh odkládala...ne, že bych byla takový lempl a nebyla schopná se překecat, ale ty poslední týdny byly takové náročnější. Daleko raději jsem se zavrtala do postele a sledovala nějaký dobrý film, protože mi byla pořád zima a byla jsem unavená, anebo jsem psala povídky, které jsem teď nějak docela rozjela. A co si budeme povídat, sledovat přes počítač z archivu díly Ano šéfe, které jsem nestihla v televizi, to jen evokuje chuť k jídlu. No a válení a žraní...to asi víme, kam to vede.
A díky všem co běháte, protože po cestě z obchodu mě pár běžkyň a běžců už vytočilo tak, že jsem hned po příchodu domů nahodila běžecký úbor, běžecké boty jsem vyrvala z pavučin a s chutí jsem to rozForrestovala. První kilák je vždycky v pohodě, ale pak už přituhuje, protože naposledy jsem byla bohužel běhat koncem října. Nemám ráda všechny ty možný sportovní aplikace, protože většinou jen zdržujou, ale na druhé straně jsou taky archivem záznamů a tady bylo na místě si přiznat, že ta pauza byla až příliš veliká. Ale nikdy to nechci vzdát hned po tom prvním kilometru, protože moc dobře vím, jak je hezkej pocit, když člověk trochu překoná sám sebe, zatne zuby a pak má ze sebe hned lepší pocit. Dneska mi nic nebránilo v tom, se zase trochu překonat. Bolelo to, ale dala jsem to. Červená rtěnka samozřejmostí.
Zkusím se tedy hecovat dál. Vybrala jsem si jako koníček psaní a u psaní se sedí. Tam člověk moc energie nevydá, i když je v rauši. Mohla jsem si vybrat nějaký víc hýbající se koníček, například být trenérka aerobiku nebo horolezkyně. Jenže problém je v tom, že by mě to nedělalo šťastnou. A tak ty hezké pocity, které mi přináší psaní, musím někde vypotit. Nic není zadarmo. Ale pořád mám tu výhodu, že se umím úplně ze všeho vypsat :-) A taky už mám zase na něco chuť.

A pokud vy máte právě tu fázi vrtání se do peřin a zahřívání se v nich, čtení knížek a sledování filmů, tak se můžete začíst i do mých povídek - odkaz zde. Třeba v nich najdete odpověď na něco, co jste doposud hledali. Nikdy nevíte

© 2017 Deník raka. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky