Blog 2017

To, že se člověk uzdraví ještě (bohužel) neznamená, že už nikdy nebude mít strach z toho, že se nemoc vrátí. Život v remisi je na doživotí a proto pomyslný červík občas navštíví kebuli a hlodá. V článcích z roku 2017 je to nejednou zachyceno. Ale také je tam zachycena síla a vůle jít dál a nevzdávat se. Dělat důležitá rozhodnutí a čím dál více žít život po svém a dle svých představ....
Vybrala jsem jen ty nejdůležitější články. Na Facebookové stránce bylo samozřejmě více příspěvků, ale spíše takové momentky, které zůstanou už jen na facebooku a instagramu

 

Dřív to byla knížka Domácí lékař, kam jsme všichni chodili na rady, když nám doma něco bylo. Jenže dneska máme Google. Přiznejte se. Kdo z vás si běžně googlí příznaky nemocí? Asi nás nebude málo:-D Jo jo i já patřím do klubu.

Mám dilema.Zase po roce se rozjely nominace na Blogerku roku a jak jsem koukala, tak můj blog je již nominován. Pamatujete ještě na to, jak jsem stejně ve finále nevyhrála a nikoho z nás to "nemrzelo"?:-) A vy jste byli neuvěřitelně báječní jak jste mě podporovali!!!Všichni totiž moc dobře víme, že NAŠE VÝHRA JE ZDRAVÍ.

PONDĚLÍ...

09.10.2017

Dostala jsem dneska do ramene tetanovku, krevní tlak byl "předpisový", takže mám samozřejmě Holtera. Vyřídila jsem 5 formulářů, z toho dva potřebovaly razítko u lékaře. Tudíž jsem o 600 Kč lehčí. Mám za sebou EKG, vodoléčbu, elektroléčbu a fyzioterapii.
Může mě na pondělku něco více překvapit než to, že je to vždycky jeden velkej leteckej den? Ale...

Víte, je zvláštní, že lidé, kteří říkají, že vás mají rádi, ale zároveň vás často kritizují, si myslí, že jim za to ještě budete děkovat. A proč vás kritizují, mají tendenci dokonce i ponižovat a říkat vám co byste měli říkat? Protože mají rádi nějakou představu o vás a tu vy jim nenaplňujete.

Vycházím z domu včas, protože si umím trasu naplánovat. Jsem sama sobě tou nejlepší produkční přeci ne? Dojedu na Anděl. A stojím, páč čekám na tram č. 7. Má jet ve 14:25. Je 14:27...stoupám na špičky a čučím do dáli "proč jako nejede?"....než se mi rozsvítí v hlavě vzpomínka na tisíc lumenů a dojde mi, že tramvaje jsou tak různě...

Přála bych každé ženě (i muži) zažít focení v ateliéru. Měla jsem z toho dříve hrůzu. Ale je to zase jen takovej ten neopodstatněnej strach, který si člověk vytvoří proto, že není vlastně ničím podloženej, nemá pro něj důkaz, snad jen pochyby o sobě. A tak jsem ho odkopla stranou a začala jsem si tyhle momenty užívat. Ateliér CASH only,...

Podzim miluju. A to se v zásadě vždycky nejvíc těším na léto, ale pak už se těším ať už konečně léto skončí, protože chci podzim. A ten je tu. Všechno se už pěkně vybarvilo a příroda je opravdickej chrám. Chodím do ní energii přímo fetovat. Mám zase chuť více psát. Honí se mi hlavou myšlenka napsat příběh, který nebude můj...

Poslední týdny nevyndávám prakticky sluchátka z uší. Udělala jsem si čas a narvala jsem si mobil vším, co se mi dobře poslouchá. Objevila jsem zpětně songy, soundtracky, umělce, které jsem nějakou dobu neslyšela...a všechny jsou šíleně inspirující. Inspirace pro každý den, pro dobrou náladu...Chodím s nimi prakticky všude, taky s nimi vařím. Nemůžu...

Dnes je to 535 dní co píšu blog. Před rokem vás tu bylo asi 4,5 tis. Dneska jste už pokořili hranici 8 tis. Takže to asi nemá smysl přemýšlet nad tím, jestli je dobrý psát dál a jestli někomu vůbec to psaní pomáhá. Spíše si říkám, proč neumím pomoci víc?? A čím déle blog píšu, tím méně tý pitomý...

© 2017 Deník raka. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky